Ukázka z veršů. Ilustrace Alena Klímová- Brejchová (BO.)
vnitrni-zvire.png
Pojďme spolu usednout na okraji pomyslného lesa, vychutnejme
 jeho pryskyřičnou vůni a pokud se nám podaří zůstat chvíli se
zavřenýma očima, ve svém Vlastním Tichu, uvidíme, jak k nám přichází
naše vlastní „Vnitřní Zvíře“. Má podobné vlastnosti jako my, úchvatní
a jedineční Pozemšťané!
 
 
K této útlé knížce poetického rozprávění byla inspirujícím zdrojem spisovatelce Aleně Klímové-Brejchové (s uměleckým jménem BO,- žena), její velká a mateřská Psice, jménem Diana. Pocházela z rodu německých ohařů, a přestože jejím posláním byl lov, dokázala být tichou a nenáročnou společnicí i celé velké Aleniny rodiny. Bez výhrad milující ležívala po dlouhé hodiny u nohou své paní a trpělivě čekávala, až skončí své spisování. Jen její roztržitě laskající ruka jí bývávala odměnou.
 Není žádnou tajností, že každý z nás, lidí, má jakési své Vnitřní zvíře. U mnoha národů bylo nazýváno Daimonem-démonem, který dokázal lidskou bytost vést, mnohdy ovládat. Takže i mnozí básníci využívali toto své Vnitřní zvíře ke psaní poetických útvarů.
Je samozřejmé, že i v těchto verších s jasností prosvítají, a to celým textem, netajené autobiografické prvky. Stejně tak jako Brit Ted Hughes  má svého VRÁNA,  který unese jeho bytostný pocit – jeho obraz Světa, tak i Alena má své Vnitřní zvíře… Psici. Tvora, který se stejným nadhledem jako Hughesův Vrán, snáší poetizování zvířecko-autobiografické. Ostatně věrnost Psice, její tichá trpělivost a radostná oddaná Služba, dokonale připomíná nelehké a složité dění v životech, lidských žen, matek manželek a milenek. Paní spisovatelka v průběhu psaní dospěla k závěru, že se ona a její Psice, v mnoha životních peripetiích podobají...
Výsledkem tohoto P r o l í n á n í  jejího života s milovanou nádhernou Psicí, po celých čtrnáct krásných a nezapomenutelných let, nelehké to doby, jsou básně, které následují. Tyto poetické útvary však jsou zároveň poslední „Poctou“ tomuto moudrému a milujícímu zvířeti. Jsou láskyplnou vzpomínkou na bytost z rodu psích princezen, která nikdy neubližovala a jejímž Bohem se stal Lásky a Ochrany hodný, ale tak velmi zranitelný a křehký člověk.

 
Jak vznikla Psice…
 
Bůh vymyslil nového tvora… společníka člověku
Obalil vlčí kostru hnědorudými svaly
a svázal je do sítě pevných šlach
Lebeční prohlubně vylil sklivcem a duhovkou
Do barvy teplého jantaru ztlumil
sírovou žluť vlčího pohledu...
Čelisti osadil kostěním psích zubů
a v páteřním tunelu ponechal zranitelnou míchu
Na hnáty přilíp osazení trojhranným chitinosním drápem
a pak v kůži porostlé jemným osrstěním
oživil dokonale použitelnou Psici...

 
 Bůh si omyl ruce bouřkovým mračnem
 a odešel za Bránu Větrů
 

 
První pokusy s Psicí…
 
Bůh si usmyslil
že k ní přivede potem páchnoucího člověka
Ukázalo se že to byl nedomyšlený pokus
Měkký lidský tvor neměl šanci přežít...
Byl zranitelný a bez instinktů
Vlastně byl dost nepoužitelný
protože se mu z lebky vypařil
Zákon o P ř e ž i t í...
Napětím se chvějící svaly Psice se smrštily
a tvor ze změkčilého rodu
byl bleskurychle zabit a sežrán...
 
Bůh se lekl a rozhodl že zjedná nápravu
Vymyslil že implantuje do mozku Psice
R e c e p t o r y  L á s k y
Vymyslil že jimi zablokuje dokonalé instinkty a pudy
 a stvoří tak nadstavbu v její kůře mozkové
Nadstavbu Přátelství Oddanosti Věrnosti a Pokory
Vytvořil však dokonale pro přežití
nepoužitelnou Psici...
Užasle hleděl
jak se její silné svalstvo smršťuje
a ona plazíc se odhaluje zranitelné břicho...
Pozoroval jak její bílé zbraně zubů mělní kosti co zbyly
a ona líbá čísi obličej mlčenlivým jazykem...
V úžasu hleděl jak Psice... vrtíc ohonem... věrně slouží
a kňučíc štěstím potřebuje lidskou dlaň...
  

Byl to druhý nedomyšlený pokus a Bůh svraštil čelo
až v dáli výhružně zahřmělo...

 
 
Ze života Psice…
 
Dokud byla Psice malá hrála si s ostatními mláďaty
Uvědomovala si svoji matku a jídlo s ní spojené
i otce nastavujícího za ni kůži ve smečce
Občas se zájmem zkoumala své udivující tělo...
Zkoumala jeho hebké citlivé záhyby
 i jeho rozkoš poskytující výčnělky
Současně se sílícími svaly a kostmi
které prodlužovaly její nohy a páteř
si uvědomovala závratnou  nádheru pohybu
svoji bezstarostnost
i opojně šumivý svist větru v uších...
Jediné čeho si vůbec nepovšimla
byl zatím nedůležitý a absolutně zanedbatelný
rozdíl mezi ní a jejími samčími druhy...
 
 
Bůh přihlížel a prstem míchal hurikány nad tyrkysem moří
 a zpevňoval věčný sníh na ranním svítáním zrůžovělých
 vrcholcích Himalájí…


 
© 2009-2021   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one