Pojďme spolu usednout na okraji pomyslného lesa, vychutnejme
jeho pryskyřičnou vůni a pokud se nám podaří zůstat chvíli se
zavřenýma očima, ve svém Vlastním Tichu, uvidíme, jak k nám přichází
naše vlastní „Vnitřní Zvíře“. Má podobné vlastnosti jako my, úchvatní
a jedineční Pozemšťané!
K této útlé knížce poetického rozprávění byla inspirujícím zdrojem spisovatelce Aleně Klímové-Brejchové (s uměleckým jménem BO,- žena), její velká a mateřská Psice, jménem Diana. Pocházela z rodu německých ohařů, a přestože jejím posláním byl lov, dokázala být tichou a nenáročnou společnicí i celé velké Aleniny rodiny. Bez výhrad milující ležívala po dlouhé hodiny u nohou své paní a trpělivě čekávala, až skončí své spisování. Jen její roztržitě laskající ruka jí bývávala odměnou.
Není žádnou tajností, že každý z nás, lidí, má jakési své Vnitřní zvíře. U mnoha národů bylo nazýváno Daimonem-démonem, který dokázal lidskou bytost vést, mnohdy ovládat. Takže i mnozí básníci využívali toto své Vnitřní zvíře ke psaní poetických útvarů.
Je samozřejmé, že i v těchto verších s jasností prosvítají, a to celým textem, netajené autobiografické prvky. Stejně tak jako Brit Ted Hughes má svého VRÁNA, který unese jeho bytostný pocit – jeho obraz Světa, tak i Alena má své Vnitřní zvíře… Psici. Tvora, který se stejným nadhledem jako Hughesův Vrán, snáší poetizování zvířecko-autobiografické. Ostatně věrnost Psice, její tichá trpělivost a radostná oddaná Služba, dokonale připomíná nelehké a složité dění v životech, lidských žen, matek manželek a milenek. Paní spisovatelka v průběhu psaní dospěla k závěru, že se ona a její Psice, v mnoha životních peripetiích podobají...
Výsledkem tohoto P r o l í n á n í jejího života s milovanou nádhernou Psicí, po celých čtrnáct krásných a nezapomenutelných let, nelehké to doby, jsou básně, které následují. Tyto poetické útvary však jsou zároveň poslední „Poctou“ tomuto moudrému a milujícímu zvířeti. Jsou láskyplnou vzpomínkou na bytost z rodu psích princezen, která nikdy neubližovala a jejímž Bohem se stal Lásky a Ochrany hodný, ale tak velmi zranitelný a křehký člověk.