Tato přednáška završuje soubor tří předchozích, kde se pojednávalo o Taoismu a Konfuciánství. Filosofie všech tří představitelů, žijících navíc ve skoro stejném období, a to kolem 6. stol. před naším letopočtem, se přeměnila v průběhu staletí v jakési, po velké části světa rozšířené náboženství. Filosofie Zarathuštrova se nazývá též mazdaismus, podle jména uznávaného boha či pársismus, podle jeho původních perských vyznavačů. Zarathuštra je tedy staroíránský prorok a jeho učení – filosofie a později náboženství, je založeno na dualismu dobra a zla, které spolu ve světě neustále bojují. Zlo je odvěké, aktivní a na dobru nezávislé. Některé podobnosti zoroastrismu se dávají do souvislosti s védami, a zkoumá se, zda nepocházejí ze stejného, a až do doby 2. tisíciletí př. n. l. sahajícího pramene
       Výraz Zarathuštra je vykládán, jako recitátor posvátných textů, ale zdá se, že pouze toto tohoto muže nemohlo naplnit, uspokojit. Jasné je, že prahnul po vlastních mystických zkušenostech a vizích. „Uštra“  znamená velbloud, a tak se jeho jméno velmi poeticky vykládá též jako „pán plavých velbloudů“.  Krásné! V řečtině se jméno Zoroaster vykládalo jako „ živá hvězda“.
       Legendy, podle nichž se měl tento prorok narodit podivné dívce jménem Dughav praví, že nejen  narození její, ale i jejího syna Zarathuštry, měla zvěstovat podivná záře.  Zarathuštrovo tělo však prý bylo stvořeno o mnoho tisíc let před tím, než byl stvořen svět. Zatím však pobývalo s bohy a pak podivnou alchymií a v době vhodné, došlo ke spojení duše s jeho tělem. Patrně píšící měli na mysli spíš než tělo hmotné, tělo vytvořené z jemnějších energií.
     Jsou to legendy, kterých, jako vždy u těchto významných bytostí, je vytvořeno mnoho. Nejvíce pravdivých skutečností se však můžeme dozvědět z náboženských textů. Nejslavnější se nazývá „Avesta“, která má několik částí. Část „Jasna“ je z nich nejdůležitější. Obsahuje výroky samotného Zarathuštry a liturgii náboženských obřadů zoroastrismu. Další části obsahují modlitby a výzvy prorokům, náboženský zákoník, předpisy o pohřbívání, tresty za porušení zákonitostí i návody, jak pěstovat domácí zvířata. Avesta byla dlouhé roky tradována ústně, a snad byla poprvé písmem semitského původu zapsána od roku 224 n.l. Nejstarší zachovalé rukopisy jsou až ze čtrnáctého století.
       Jak došlo k založení tohoto náboženství?  Kult jakési víry kočovných Arjů na území Iránu byl v Zarathuštrově době velmi jednoduchou vírou v mnoho bůžků, jimž je nutno obětovat a proto se on, jako už dvacetiletý mladík vydal na cestu Iránem a hlásal víru jediného dobrého ducha. Ahura Mazdy, Pána Moudrosti. Ten spolu se svými pomocníky, Dobrou myslí, Nejlepším řádem, Zbožnou oddaností, Výbornou vládou, Zdravím a Nesmrtelností, řídí běh věcí. Zvláštní úctě se u něho, ale i u Arjů těšil oheň.   Jeho symbol… ba přímo Kult ohně, který se později stal základní součástí liturgie zoroastrismu byl udržován kněžími ve velkých kupolovitých jeskyních na kamenných oltářích přikládáním vonného santalového dřeva. Největší oheň plál v Kábulu a byl ohněm duchovenstva. Mrtvá těla však nesměla posvátnost ohně znečistit, a tak byla ponechávána na pospas supům
        Protiklad pána Dobra, Ahura Mazdy je Zlo… personifikované Ahrimanem, který se také, stejně jak se to stává většině proroků, pokoušel Zarathuštru nejen že zahubit, ale když se mu to nepovedlo, sváděl ho příslibem panovnické slávy, zřekne-li se uctívání Mazdy. V mladší části Avesty, už je uctívání Zarathustry tak vysoké, že nejde jen o prvotního člověka, spojeného rodokmenem s mýtickými králi, ale už o nadčlověka či přímo boha. Objevuje se legenda o konání zázraků, uzdravování nemocných, kříšení mrtvých. Antičtí lidé dokonce považovali Zoroastra za vynálezce magie a podle církevních otců byl arcimágem a satanovým služebníkem.
      Než k tomuto všemu však došlo, i Zarathuštra odešel od své docela bohaté rodiny do samoty. Přesně tak postupovali i jiní prorokové, Buddha, Ježíš, Mohamed a postupují tak dnes i mnohé lidské bytosti tohoto světa. Zarathuštra měnil místo pobytu, prý zachoval sedm let mlčení, a tak se někde, snad v horské jeskyni, zrodilo nové učení, které se zapsalo do seznamu významných světových filosofií a vlastně i náboženství.
       V zoroastrismu se život lidí dělí na tělesný a duševní. Duše přežívá zánik tělesného obalu a další její úděl závisí na tom, jaký život žila. Zda volila správně mezi zlem a dobrem. Utrpení či blaženost duší v jakési oddělenosti, po oddělení tělesné schrány, jsou přímo úměrné skutkům vykonaným během života. Nacházíme i popis posledního soudu a podobně jako v křesťanství má dojít na konci věků ke vzkříšení mrtvých, spravedlivých i nespravedlivých. Nespravedliví budou očištěni ohněm, aby mohli vstoupit do stavu blaženosti. Zajímavá je též legendární úvaha, že spasení završí poslední ze čtyř spasitelů, jenž se má narodit z panny, oplodněné Zarathuštrovým semenem, uloženém v jezeře, kde se panna bude koupat. Zrození z panny je obdoba prvku, známého z dávno ještě nepůsobícího křesťanství, což je zajímavé.
       Shrneme-li celé učení, má zarathuštrovská morálka ráz boje proti zlu a to dosti bojovného a nesmlouvavého. Neodporovat zlému do tohoto postoje určitě nepatří. Naopak. Bezbožný je ten, který je dobrý k bezbožnému. Přítelem je jen vyznavač Mazdy. A ostatní jsou nepřátelé, kteří musí být potíráni. Toto, i dnes ještě v některých fundamentalistických učeních zachované bojové pojetí je zakotveno i v Zarathuštrově vizi a filosofii a oslabování těla například askezí v něm nemá místa.
       Střediskem zoroastrismu je dnes Indie- Bombaj, kde žije přes devadesát tisíc Pársů, příznivců tohoto směru. Naopak v Iránu zoroastrismus podlehl náporu životaschopnějšího Islámu, kde vyznavači Zarathuštrova náboženství žili odloučeně od muslimské komunity a byli ve větším opovržení než židé. Dlužno ještě říci, že velkým vyznavačem tohoto proroka byl Nietsche a kniha, literární a básnické dílo, „Tak pravil Zarathustra“ on sám považoval za své Opus Magnum a za nejhlubší dílo, jaké kdy bylo napsáno. Richard Strauss, zkomponoval na toto dílo symfonickou báseň.
      Staré prameny se shodují, že tento prorok zahynul v bojích, při  vpádu Turů do Iránu. Posvátný oheň prý byl uhašen krví jeho příznivců a knězů tohoto náboženství.
       Je možno tedy na závěr vyslovit úvahu, že i toto učení, tato filosofie, stejně tak, jako všechna ostatní učení a náboženství, byla Nejvyšší  kosmickou silou rozseta v různých dobách vývoje lidstva po světě, a že to nebylo bez vysokého záměru-účelu. Byla tedy jaksi „šita na míru“ zrajícím lidským duchům. Mnoho se však změnilo. Lidstvo se takto vyvíjelo a zrálo. A tak i v našem, křesťanském světě, i například v rozekruciánském učení, je sice mnoho podobností i s tímto filosofickým směrem, ale v hlavním se liší. Usmrcování těch, kteří nevěří v ústředního Boha k tomu už nepatří. Snad se tedy dá říci, že lidstvo, jeho větší část, už vyrůstá či vyrostla z těchto dětských, nebo spíš mladě nevyzrálých pozic. Dá se s radostí vnímat, že učení Ježíše Krista s jeho láskou k bližním i schopnosti oběti za druhé, bude i postojem případně znovu se na svět inkarnujícího Zoroastera či Zarathuštry, že toto učení s radostí a pochopením nejvyšším přijme a znovu počne pomáhat prostřednictvím svého Vědomí bratřím tohoto světa k sebeuvědomění, sebezaostření i k rozvoji jejich předurčené duchovní cesty. Věřme, že i takovýmto duchům bude nejvyšší silou na svět vkročit pomoženo a jejich vědomí na nejvyšší míru zjasněno. Nechť se tak stane!



Zpět na články
 
© 2009-2019   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one