V. Stibor a M. Pokorná… obdarovaní básníci!

 Od dob dávného řeckého barda, Orfea, uběhla tisíciletí. Jeho tělo prý zle poničily opilé Thrácké ženy a jen zpívající hlava a strunný nástroj-barbito, ta „Božská želva“, dopluly až k ostrovu Lesbos. Prý tam od té doby slavíci zpívají nejkrásněji. Nezapomenutelná však je i dvacet šest století stará milostná lyrika tamní básnířky, aiolské šlechtičny paní Sapfó a bojovně mužná poezie jejího současníka, jménem Alkaios. Dá se říci, že od dob těchto dávných bardů se tak moc nezměnilo. Úchvatné je i zjištění, že poetická tvorba současných… možná „staronových básníků“, stále žije a rozkvétá, snad ještě ve vyzrálejší podobě.
Paní Magdalena Pokorná i Vladimír Stibor jsou si ve svých poetických vyjádřeních dosti podobní. Navíc oba vysoce tvůrčí spisovatelé dokáží své pocity excelentně vyjádřit na příklad formou fotografickou, což se týká básníka V.Stibora i v této sbírce či za použití mistrných technik grafických… paní M. Pokorné. Tato dualita tvorby bývá v lidské populaci velmi neobvyklá. Takže jejich poetický „dvojzpěv“, tvoří v této zajímavé sbírce básní jakousi zajímavou kantilénu – jakýsi dialog o lásce, o kráse i o tíze pozemského bytí. Je v něm vše, vášeň, milostná touha, ale i zklamání a stresující prožívání partnerských vztahů. Je v něm zakódován i fenomén smrti. Dá se říci, že je zde skvěle vyjádřen a procítěn „Pocit tohoto světa“, a to oběma básníky. Jistě bude i nadále zajímavé sledovat, jak budoucí závažné období stárnutí a očekávané moudrosti, ovlivní jejich tvorbu.
 Je evidentní, že když Vladimír Stibor za tichých nocí, v krásném sedlčanském kraji, po své těžké každodenní práci, usedá ke svému PS, je s ním i jeho Múza a polibky nešetří. Píší spolu verše, úchvatné a nadčasové metafory. Někdy je nelehké následovat jeho výsostné vzlety i pády, jeho cestování  podivuhodnými prostory a vyladit se na stav jeho nitra, kdy byl verši osloven. Případná nemožnost naladění, jak pravil V. Nezval, však není chybou básníkovou.
 Také verše vysoce sensibilně vyladěné Magdaleny Pokorné se stávají jakýmsi putováním ke čtenáři – k bližnímu svému. Stejně tak, jako verše Stiborovy se stávají darem pokorným a citlivě vnímajícím. Poetická tvorba obou básníků vyvolává naléhavý dialog a stává se tak živým dechem Absolutna, tisícivoltovým výbojem básníkovy a tím i čtenářovy imaginace. Stává se klíčem k otevření mříží do vlastního „Ztišení“, kde už je možné vést i důvěrný dialog s Architektem našich životů a poznávat tak sebe.
 Svět se tisíce let pozvolna mění, snad krásně k budoucí všeovládající Lásce vyzrává a jeho zasvěcení bardi stále skvěleji a naléhavěji zpívají… Díky za to!   
                                                                  

BO.-žena
 

Zpět na články
 


 


 

© 2009-2021   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one