Svatý Grál… a neb potřebná změna úhlu pohledu (povídka)

       Po několik let se Elen zamýšlela nad fenoménem, jakým je po mnoho staletí Svatý Grál. Zdálo se jí nevhodné a ryze subjektivní o tomto tématu mluvit či psát, i když náznaky svých závěrů o tomto tématu do svých básní občas vkládala. V určité době, ke svému upřímnému údivu, Elen zaznamenala několik naprosto shodných informací i na internetu, a také se ji zdálo, že dostala od svého niterného Rádce povolení k napsání  článku na toto téma, stejně tak, jako díky své sensibilitě, v polospánku, zapsala tisíce svých veršů. Přesto si toto svoje uchopení představy o Svatém Grálu nedovolila nikomu vnucovat. Ostatně ani to nelze. Lze ji jen s pokoru přijmout a nebo si nechat představu svou. Stejně tak, jako o nadrealitě Božství, si smí každý z nás i o tomto fenoménu ponechat svoji představu, až do její eventuální vyzrálé proměny.
        A k této proměně DOŠLO o několik let později za zcela zvláštní situace!
        Zatím však duchovně nedozrálá a na své ženství hrdá Elen psala takto:
       Všichni víme, co vše už o tomto „Svatém Poháru“ bylo napsáno. Mnoho mužů, doslova stovky let, jej hledalo. Ano, celé věky už při tomto hledání uplynuly. Tito muži  za vidinou nalezení a ochrany Poháru Svatého Grálu putovali ve zbroji, za prolévání krve a byli dozajista při této bohulibé činnosti odhodláni i zemřít. Nikdy však jimi tento Pohár-fenomén nebyl nalezen, nikdy dosud jej „muži“ neobjevili ani na Zemi ani v jejích hlubinách. Dumala jsem, kolik králů a vládců by bylo dalo za něj vše, co vlastnili. Mnoho jich toužilo vzít do vlastních rukou  drahocennost jakou si pod tímto pojmem přestavovali. Dávní kataři byli prý jeho ochránci, také legendy o králi Artušovi, keltská spiritualita o něm hovoří a zároveň i celé Abd-ru-schinovské hnutí, filosofie pana Irmingarda Bernhardta, z Vomperbergu v Tyrolích je založena na Poselství Grálu. Neméně než nejrůznější ozbrojení hledači Grálu, četní vladaři i rytíři všeho druhu, dumali o Poháru Grálu básníci. Prý se nejvíce přiblížili duchovní pravdě, ale přesto jejich inspirované sdělení mělo ještě vycítitelný a jasný materiální základ.
        Dnes se zdá, že se navrací správné pochopení tohoto fenoménu  převážně díky inspirovaným a zasvěceným ženám. Opět se snad do tohoto stvoření navrací představa Velké Matky… plnohodnotného ženství, které uctívali například staří Keltové. Jejich Bohyně… Velká Matka, byla dárkyní života a Muž, přítomný a ochranitelský, ji měl při této svaté činností stát po boku jako oplodnitel a ochránce jejich společných dětí, nových to bytostí tohoto Stvoření. Tento stav byl rovnovážný a celistvý.
        Legendy o Svatém Grálu po tisíciletí dokonale komplikovaly správný náhled na tento fenomén. Žádný Pohár Svatého Grálu nebyl zatím nalezen. Na hledání soustředěnému lidstvu, díky těmto už legendárním zastíněním, dokonale unikla pravá podstata této záležitosti. Prajednoduchá nádherná podstata. Vlastně, když se to tak vezme, lze říci, že Poznání je radostný úsměv a také velký údiv, že správné pochopení  fenoménu, jakým dozajista Pohár Svatého Grálu je, mohlo být po tolik staletí zahaleno neuvěřitelně hustým závojem nevědění. Vždyťbezpečně víme, že nic se neděje bez hlubokého a důvodného účelu a snažíme se chápat věci minimálně ve dvou rovinách. V té základní, která je našemu přemýšlení nejblíže, v rovině  hmotné, materiální, které jsme poplatni svým vkloubením do těl, jak by řekl básník, ale zároveň i v té druhé rovině, rovině duchovní -  spirituální. Než se vrátím ke svému krásnému a radostnému Poznání, o které se toužím podělit, dotknu se ještě docela zajímavé představy pana Abdruschina o Svatém Grálu. Vynechám složitosti, v jakých manévruje s rozdělením stvoření na božskou sféru, i sféry nižší, božsky bytostné a hrubohmotné.
        On docela zajímavě vidí Svatý Grál jako zástavu věčné dobroty Boha Otce a jako symbol jeho nejčistší božské lásky a zároveň jako východisko Boží síly. Jeví se mu v jeho představě jako nádoba, jejíž obsah neustále vře a vlní se jako rudá krev, aniž by kdy tento pohár přetékal. Je ozářen nejjasnějším Světlem a pouze duchovně nejčistší bytosti, které nikdy nebyli lidmi, se stávají jeho strážci. Je uschován na nejvyšším místě bytostně duchovní úrovně, v prostorách Hradu Svatého Grálu, který se nachází se na nejzazší hranici směrem už ke sféře ryze Božské. Čas od času se zjevuje nad nádobou Grálu bílá Holubice, jako opětovný projev božské lásky Otcovy a přináší obnovení síly, síly Ducha Svatého, na čemž prý závisí trvání celého našeho lidského stvoření. Tato, vždy znovu obnovovaná síla proudí dolů, do celého vesmíru jako údery pulzu v tepnách, jako příliv nového života. Nakonec však pan Abdruschin naznačuje,  že lidský duch, usazený zde, na zemi, v hrubohmotnosti těla, toto dění bude znát pouze jako mystérium a těžko ho bude ze své nevýhodné pozice chápat.
        Je to jistě zajímavá část jeho filosofických úvah, stejně tak, jako byly i ostatní legendy. Na příklad příběhy křesťanských rytířů či katarů a ostatní četné příběhy o Svatém Grálu. O to zajímavější je však skutečnost, že v poslední době, zhruba kolem roku  2012, přichází mnoho lidí s myšlenkou, která je i mně, už dlouhou dobu, vlastní. Grálovské dění se zdá mnohem jednodušší a možná máme řešení a klíč k pochopení této záhady přímo před sebou. Na dosah je Pohár, Svatý pohár! Je krásně prokrvený a hebounký jako samo mladé a plodné lidské tělo. Ano, děloha ženy, kterou také vlastním, mi vždy připomínala dvouuchý růžový pohár. Musím říci, že Pohár, ze kterého vzešel veškerý nádherný život na této, a možná i na jiných planetách. Tato živá ústrojná nádoba je nepochopitelně vzácný dar, kterým příroda ženu i celé lidské stvoření obdařila. Je to dar, který byl Velkým Architektem vesmíru neuvěřitelně dokonale konstruován a žádný, sebevíce zlacený a démanty zdobený pohár, nemá ani zlomek ceny této podivuhodně přizpůsobivé a živné části, která je na planetě Zemi naším prvobytem. Vznášíme se v tomto „Poháru“ jako malí plovoucí andělé a díky zázračnému propojení mateřských a otcovských polovin, vejce a spermie, vzniká život nové bytosti. Vzniká a roste naše osídlitelné tělo a my v něm po svém zrození podstupujeme rozličné exameny, na více či méně dobré známky skládané, duchovně zrajeme a také znovu plodíme… což jsou významné důvody naší pozemské pouti.
        A jsou to opět Ženy… Ženy krásné, naplněné láskou, magickou moudrostí a úrodným lůnem, které dnes, podobné dávným keltským Bohyním, v čase poplatném už třetímu tisíciletí po narození Krista, přinášejí radostné poselství o Svatosti Poháru Grálu. Poháru, obnovujícím a zachovávajícím život na Planetě Zemi. Proč? Protože nazrál čas pro toto Sdělení a také proto, že tento fenomén, který je součástí jejich těl důvěrně znají a využívají pro zachování života na Zemi. Tím se liší od hledajících a většinou ozbrojených mužů, kteří život častokrát neochraňují, ale ve zbytečných válkách ničí. Usmrcují syny své i syny žen, které ony tak láskyplně porodily a vychovaly. Kéž už toto zlo skončí! Kéž se tak stane!
        Ano, Sdělení přinášející jsou opět zasvěcené lidské Ženy. Ty, které jsou plné  pečující a ochranitelské něhy, ale i velké síly, citlivé péče, soucitu a tolik potřebné tolerance. Ženy, které jsou schopné zralé bytostné lásky. Všechno své celistvé Ženství dávají takovéto Ženy do služeb závažnému účelu zachování života v tomto prostoru.  Je samozřejmé, že vnímají i své ohrožení, ohrožení svého život při aktu plození, vnímají i nejrůznější nebezpečná, starosti a stres přinášející úskalí, při výchově svého hnízda a přece, naprogramovány Božskou vůlí, se po tisíciletí vědomě vrhají do tohoto nebezpečí. A patrně, pokud bude Planeta v pořádku a součástí tohoto vesmíru, budou takto činit i v dalších tisíciletích.
        Daleko snadněji než věčně ozbrojení a za nejrůznější izmy i o světská území bojující muži, takováto vědomá Žena pochopila fenomén Poháru Grálu a jeho Svatosti. Pochopila jej v jeho dvou základních rovinách. Hmotná rovina je Pohár-děloha v jejím těle, v hebounkém a nádherném Hradu Grálu, ze kterého prýští nový život, tepající rudou a snad i svatou krví a ta druhá rovina je rovina ryze duchovní. I tam je esoterický Hrad Grálu, střežící  duchovní pohár, plný božského Vědomí a Lásky. Pohár Grálu, plný subtilní a transcendentální materie inspirovaného sdělení a tudíž i jemného vedení lidských bytostí po cestách spirituálních k Bohu-Otci. Klíč k oběma rovinám, na kterých se Hrad Grálu a v něm ukrytý Pohár nachází je Láska a tato Láska je náplní vznešené, moudré, dnešní, snad mnohokrát na svět inkarnované… staronové ženy… a já musím říci, že nejen matky.
        Toto Poznání snad mělo být uschováno a chráněno až do dnešní doby, kdy Vědomí lidstva je proměňováno, naplňováno skvělou energií a zmoudřením. Snad smíme tedy už doufat, že toto proměněné lidské Vědomí je odkaz z mystéria Kristovy božské Lásky.  Že je to živý dar, kterým bude další lidství na planetě zušlechtěno a uvědoměno o Pravdách nejvyšších. Věky duality mužské a ženské části, ve kterých se vše podřizovalo světu mužskému se pozmění. Doufejme a upevňujme Představu, že vývoj povede cestou Celistvosti k Jednotě a Ženy – Bohyně v něm předají své skutečné hodnoty i talenty, že konečně rozbourají nefunkční vztahy a zraňující společenské systémy. Snad konečně nastane „Čas uznání Ženy v její Grálové svatosti“, a také uznání bytosti, nazývající se Země. Tehdy teprve bude opravdu Svatý Grál správně pochopen a využit k dobru lidstva. Tehdy se z mužů stanou opět rytířští ochránci, kteří budou ženu uctívat jako poklad Bohem jim daný, svěřený. Opět nutnou dávku cudnosti vyznávající žena bude uzdravena ve svém, nyní zdánlivě onemocnělém a zdivočelou honbou za sexuálním požitkem destruovaném ženství. Uzdravena Božskou ženskostí žen osvícených a zasvěcených, žen Kosmem dokonale vedených… Bude uzdravena skrze Pohár Grálu, který v pozemských hmotných i  duchovních esoterických oblastech produkuje, střeží a ochraňuje… řídí a ozdravuje veškerý vesmírný život.
        Na závěr se lze chápavě a úlevně pousmát všem těm usilovně hledajícím mužům. Bože, měli přece ten slavný Pohár Grálu vždy tak blizoučko sebe, tak na dosah i dotek svých velkých dlaní. Mohli se ho každičký den dotýkat, vstupovat do něho, zasévat své sémě… Mohli z něho pít věrnost, něhu, ochrannou péči, inspiraci a lásku… Vždyť ten Svatý Pohár Grálu se ŽENA nazývá!!  
       Od tohoto Elenina zápisu uběhlo pár let… a pak se něco významného stalo, mělo… muselo se naprogramovaně stát, aby být změněn a vylepšen úhel Elenina pohledu, vlivem jejího dalšího duchovního zrání!
        Paní Elen zestárla a onemocněla. Musela se podrobit operaci dělohy, právě toho, tak v minulosti adorovaného, Poháru Grálu. Ležíc bezmocně na operačním sále si náhle uvědomila pozoruhodné souvislosti s tímto fenoménem a velmi se kála za svoji trestuhodnou slepotu a namyšlenost na tuto ryze hmotnou součást ženského těla a její případnou „Svatost“. Bože, jak nevidoucí se sama sobě zdála těsně před tím, než ztratila vědomí během své anestézie, kdy jí do žíly počal proudil chemický spánek. Pochopila v jasnozřivé chvíli, že tato postradatelná a stářím i nemocemi destruovatelná část ženského těla nikdy nemůže být Svatým Pohárem… Grálem. On, tento nenalezitelný POHÁR přece nemůže nikdy zestárnout, zrezivět, zošklivět až k zániku. Ženská děloha ano a snadno… je pouhopouhou částí naší v prach se obrátivší hmoty. Ano, stále je a vždy bude nádherně a s Božskou precizností a genialitou zkonstruovanou částí ženského těla, ze které na svět vyplouvají po tisíciletí nádherní pozemšťánkové a je to to nejkrásnější zjištění, ale nelze jí přisoudit svatost Poháru Grálu. Nelze!
        Elen v těch nemocničních prostorách, plných trpících vyděšených žen později dumala o své ženské namyšlenosti, a to až hříšné. Ale i jí tato postradatelná část tělesné hmoty po mnoho desetiletí skvěle sloužila. Přesto si konečně a s jasností uvědomila, že patrně nikdy nebude v hmotném Bytí lidském tento podivný Pohár nalezen. Proč také? Snad aby se mu lidé klaněli jako za dob Abrahámových Zlatému teleti? Ne… tisíckrát ne!
        Tento artefakt Svatého Poháru Grálu patří výhradně dimenzi duchovní, spirituální, je a bude fenoménem transcendentálním v oblasti správně chápaného Božství. Asi nejblíže k jeho procítění měl pan Abdruschin, i když se paní Elen s některými jeho závěry neztotožňovala.
        Jak však vůbec chápat „Svatost“. Svatými jsou prohlašováni někteří pozemštané  už od věků, ti, kteří už zcela nezištně přišli na planetu soužit bezbranným, trpícím a nevědomým souputníkům. Je pravdou, že většinou jsou prohlášeni „Svatými“, až když opustí svoje hmotné tělo. Každá svatost je vnímatelná jako cosi krásného, bezchybného, čistého, trvajícího a vyzařujícího skvělou energii, zapůjčenou samotným Bohem. Energii, která vyzařuje do našich pozemských i do vesmírných končin a nikdy nezaniká. Paní Elen si v té trpitelské ženské dimenzi nemocnice uvědomila, že Svatý Pohár Grálu posvětil sám Velký Tvůrce, aby z něho byl vyléván život i zářící energie lásky, a to bez ustání, i do našich končin, mnohdy plných bolestí,  nejistoty, nevědomosti, tísně a strachu.  A takto, nádherně se změnil její úhel pohledu na tento fenomén a ona si uvědomila, jak skvěle můžeme být vedeni a poučeni i téměř v hodině smrti. Zbývalo jí jen vroucně poděkovat za Prozření, které nastalo v jejím utrpení a za láskyplné vedení, kterého se jí v hojné míře dostalo…
BO.-žena

 
© 2009-2019   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one