Asi každému, kdo se zajímá o východní filosofie, je známo mnohé z života prince Siddharty a málokdo má potřebu vznášet nějaké pochybnosti, vztahující se k legendárním popisům jeho života. Ví se, že když se v Kapilavastu, v dnešním Nepálu narodil, chybělo do počátku našeho letopočtu zhruba půl tisíciletí. Jeho otcem byl tamní král a maminka mu zemřela sedm dní po porodu. Těsně před jeho narozením prý snila o nádherném Bílém slonovi a slavný život jejího syna-avatara jí byl takto předpovězen.
 V sedmnácti létech se mladý princ oženil a zplodil syna Ráhulu. To už však si ze svých vyjížděk mezi obyčejný lid své země přináší těžký otřes. Vnímá bídu, utrpení i pomíjivost všeho pozemského a takto a takovýto, odchází z pohodlného a nádherného života, aby sám v sobě hledal poznání i odpovědi na palčivé otázky, jak ukončit utrpení. Jak se osvobodit z pomíjivosti pozemského Bytí. Tehdy Síddharta nastupuje cestu askeze i jógické meditace jen proto, aby se přesvědčil, že toto není cesta, vedoucí k duchovnímu probuzení a zároveň též k ukončení utrpení, zrození, stáří a též smrti. Pak už prý stačilo usednout pod fíkovník, pod strom Bodhi tváří k východu a překonat záludná pokušení démona Máry. Stačilo si uvědomit a procítit rozmanitá pouta, která jsou úhelným kamenem věčného koloběhu našich zrození a… za svítání dospět k „probuzení“ a stát  Probuzeným - tudíž Buddhou. Stačilo uvést v chod kolo učení, a to se pak, jako letící šíp, vzneslo nad planetu Zemi a bylo na vůli vysokých duchovních bytostí, kam tento šíp dolétne…dopadne.
Může se nám zdát, že i díky neblahé čínské invazi do Tibetu, v nepříliš vzdálené době, při které došlo ke zničení zhruba dvou tisíc buddhistických klášterů, byl urychlen postup tohoto zajímavého učení, Buddhovy filosofie, i do našich západních zemí. Je jisté, že tento nábožensko-filosofický systém, jehož základ Gautama Buddha v pátém století př. n. l. v severovýchodní Indii vytvořil, znamená existenci jednoho z nejrozšířenějších světových náboženství. Vyznává ho přibližně až tisíc sto milionů lidí, i když v mnoha asijských zemích není neobvyklé hlásit se současně k více náboženským filosofiím. Stejně jako křesťanství nebo islám je buddhismus náboženstvím universálním. Ačkoli v mnoha jeho textech vystupují různá božstva, je označován za neteistické. K dosažení osvobození v tomto učení není třeba víra v Boha. Pojem Bůh není v této filozofii definován.
Je zajímavé, že stejně jako u Ježíše Krista, neexistují z období Buddhova života žádné písemné zprávy a znalosti jeho učení vycházejí pouze z písemností – pitak, které byly sepsány až po jeho smrti. A opět se nám nabízí podobnost se životem Ježíše Krista, s tím rozdílem, že nikdo nikterak vážně nepochybuje o tom, že tento muž – Buddha, Probuzený… se opravdu narodil a toto moudrosti plné učení světu předal.
Lidstvo přijímá všechny legendy o něm většinou  bez problémů a s úctou. Je proto těžko přijatelné, že postava a život Ježíše Krista, který je o půl tisíciletí mladší a tudíž k našemu věku bližší, stále, a to už více než dvě tisíciletí, nejrůznější úvahy a pochybnosti vzbuzuje. Pominu-li teď to, co o Kristu učí například Řád Rozekruciánů, nemohu si nevšimnout lidských úvah o tom, zda Ježíš je postava skutečná. Vždyť, jak svět zatím ví, on sám nikdy nic nenapsal, zmínky o něm jsou v pramenech historických opravdu kusé.
 A tak se části lidstva,  které je stiženo Nevírou, může zdát, že takovýto člověk… ještě navíc Syn jakéhosi nedefinovatelného Boha, prostě na světě být nemohl. S Buddhou, Lao´- cem, Konfuciem, Zradhuštžrou a s jinými osvícenými filosofy, se lze lehce a téměř bez problémů smířit a i snad konfrontovat. Lze dlouze diskutovat o jejich významu a učeních. Mluví k nám tak, jak jsme zvyklí, cítíme jejich lidskost i se všemi jejich problémy, poklesky a pochybnostmi. Jsme jimi v hojné míře rovněž obdařeni, a tak si dokážeme mnohé ve svém žití, díky jejich zasvěcenému učení, dobře definovat. Takto můžeme jejich postoj i  skvěle přijmout a mnohé praktikovat.
Jak se však vyrovnat s filosofií nejvyšší lásky. Bezpodmínečné a odpouštějící lásky Kristovy? Jak vstřebat do duše jeho Nejvyšší mystérium. Mystérium „Oběti za druhého“, navíc s jeho spirituální léčbou dotýkáním rukou, kříšení mrtvých, s nevídanými zázraky?  Co si počít s jeho učením, lásky, které je na nás jaksi moc silné. Nedokážeme si představit, že bychom se všeho vzdali a sloužili v té velké lidské Službě bližnímu svému a milovali ho jako sebe sama. Či více než sebe sama? Jak nám to předvedl před dvěma tisíciletími tento mladý žid. Vždy nám do toho něco vleze, nějaké požitky, kterých se nedokážeme vzdát, nějaké lpění na kde čem, a tak za každou cenu hledáme Kristovo člověčenství, které by nás mohlo k němu alespoň trochu přiblížit. Píšeme o něm, snad v poslední době více než jindy, a fabulujeme o jeho životě do nejnesmyslnějších a naprosto nedůležitých podrobností.
 Ale vraťme se ještě na chvíli k Síddhartovi, k Buddhovi. Zajímavé je, a velmi přesně to koresponduje i s filosofiemi jiných moudrých a píšících bytostí, že Buddha radí hledajícím, aby nepřijímali nic jen na základě slepé víry či autority těch, kteří jsou prohlášeni za moudré a osvícené. Nabádá své stoupence, aby sami hledali a jednali na základě svých nejniternějších zkušeností. Nabádá lidstvo, aby pozastavilo svoji žíznivost po životě, která vede k neustálému obnovování koloběhu životů. Vždyť veškeré Bytí je podle něho jen iluzorní, utrpení přinášející a pomíjivé jako sen. Vše budeme muset jednoho dne opustit. Zastavení koloběhu znovuzrozování na základě dosaženého duchovního poznání, poznání neskutečnosti svého iluzorního „Já“ a  tímto i vlastního prozření, nazývá Nirvánou. Ta je konečným cílem a Buddha přinesl ve svém učení praktické návody jak negativní modelové situace zvládat a dosáhnout štěstí, harmonie ducha a následujícího vysvobození z pozemských strastí. Stezku k tomuto vedoucí formuloval v tak zvané „Ušlechtilé osmidílné stezce“, která zahrnuje „pravé pochopení, pravé myšlení, pravou řeč, pravé jednání, pravý život, pravé úsilí, pravou bdělost a pravé soustředění.
 Velmi široké a úrodné je pole učení, které předal lidstvu tento zajímavý muž, žijící před dvaceti pěti stoletími i přes následný vývoj i štěpení škol, které následovalo.  Ostatně tato doba, páté a šesté století př. n. l., byla velice plodnou. Byla takovým úrodným a Duchem oplodněným lůnem… Na svět přišla skvělá a i dnes lidmi k vyššímu duchovnímu vzdělání využívaná učení. Byla to doba štědrá na realizované učitele, avatary - filosofy, kteří byli  Kosmem předurčeni k tomuto výkonu, a kteří byli prozřetelností pečlivě po planetě rozseti. Buddhovo učení je mnohovrstevnatě rozpracováno několika buddhistickými školami do různých nauk. Buddhistické školy vznikaly jak před, tak i po začátku našeho letopočtu. Už rok po Buddhově smrti, tedy asi 483 př.n.l., se konal v Rádžargze prvý buddhistický koncil, na němž došlo k sestavení pravidel a recitovaly se Buddhovy rozpravy. A tak se jen krátce dotkněme holého jádra této stále svěží a stále více lidí zajímající nauky. Můžeme konstatovat, že desateru naší křesťanské bible předchází i Síddhartova definice „čtyř vznešených pravd„  a též definice „pěti základních pravidel“.
 Čtyři vznešené pravdy jsou:
  1. Existuje utrpení  2. Existuje příčina utrpení 3. Utrpení je možné ukončit 4. Existuje cesta vedoucí k zániku utrpení, což je „Ušlechtilá osmidílná stezka“.
Pravidla pro stoupence jednotlivých buddhistických škol zahrnují:
Zdržet se zabíjení a zraňování živých bytostí (nezabiješ)
Zdržet se braní věcí co nejsou dávány(nepokradeš)
Zdržet se nesprávného sexuálního chování( nesesmilníš)
Zdržet se zraňující a nepravdivé mluvy(nelhat, zbytečně nemluvit)
Zdržet se zneužívání omamných prostředků.
      Takže i tak vzdálený čas, vzhledem k našemu jednadvacátému století, a v něm definovaná pravidla, jsou stejně platná, účelná a účinná, jako v době časem tolik vzdálené. Přesto křesťanské desatero tato poučení plná pravidla ještě rozvíjí, a to právě o nutnost uvěření, dobrovolného a radostného a snad i o pravidla ušlechtilého chování k našim rodičům a bližním, i když vynechává zneužívání omamných prostředků. Což by v naší „omamností plné době“ nebylo od věci doplnit.
       K upřesnění informace je třeba doplnit, že dnes existují zavedené školy buddhismu po celém světě, i v naší republice, a že jedna z nejzajímavějších škol nese název Mahajánová. Buddha se vyjadřoval k mnoha aspektům života, a tak v textech můžeme nalézt návody co dělat pro lepší budoucí zrození i pro nalezení štěstí a harmonie v životě současném. Mahajána, doslova velký vůz, je velmi hluboké učení, které prý nemohlo být ještě v Buddhově době zcela pochopeno a bylo uchováváno v říši nágů. Mahajána začala pronikat do lidského vědomí v prvém století našeho letopočtu, tedy současně s učením Kristovým a jsou v ní rozpracovány jednotlivé stupně pokroku, kterými praktikující člověk -  bódhisatva… na své životní cestě k nejvyššímu dokonalému probuzení prochází. Takovýmto „dokonale probuzeným lidem“ ( sa samjak-sambuddha), jsou přisuzovány výjimečné schopnosti, včetně schopnosti vyučovat ostatní a pomoci jim k duchovnímu probuzení, tady i v jiných světech. I tato praxe bódhisatvů má mnohé společné se studujícími a praktikujícími lidmi našeho Řádu.
      A tak nezbývá, než si přát, abychom i my poznali sami sebe a za pomoci už realizovaných, viditelných i neviditelných učitelů, se stali „Probuzenými a Osvícenými“. Těmi, kdo už jsou schopni a ochotni tady, na krásné Modré planetě, nezištně pomáhat a sloužit svým bližním. Tak jak o tom informuje i jogínská stezka Bhaktů. Popřejme si tedy navzájem, abychom uskutečnili smysluplné jednání, pozitivní činy a nelpění v každém slova smyslu. Pokud se nám podaří ovládnout svoji Žíznivost po životě, nepřebírat s pasivitou slyšené a psané, ale svoji usilovnou snahou se rozvinout do dokonalé zralosti na stezkách duchovních, může to vést až ku stavu Kristovskému, k rozekruciánskému stavu Růže a Kříže, což značí, například podle mahajánové tradice buddhistů, kteří zdůrazňují ideál snažení bódhisattvy…. 
i k realizaci stavu Buddhy.




Zpět na články
 
© 2009-2019   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one