Uběhlo už šest pěkných let od chvíle, kdy se tento příběh v české kotlině, v Praze, stal a já věřím, že většina z nás, na všech kontinentech, bude mít podobné zkušenosti jako já, s fenoménem, který se zážitkům, poplatným našim pěti smyslům, jaksi vymyká. Je známé, že další smysl, nazývaný též „Šestý“, podivuhodná Síla, nám všem bez rozdílu do vínku daná moudrou mátí – Přírodou, nese název „intuice“. Skvělé je též, že ji smíme vnímat jako využitelnou a praktickou rádkyni či rádce. Mnozí z nás ji též nazývají „Vnitřním hlasem“ a ve východních filozofiích může být vnímán jako hlas Vnitřního mistra.Vědomé využití této Síly, lišící se od instinktu, se může stát cestou k našemu nitru, vnitřní moudrosti – k duši.
Ač jsem tento mechanizmus před mnoha léty nikterak nezkoumala a teoreticky ho ani neznala, dokázala jsem ho spontánně využívat při praktikování své literární činnosti. Praxe byla taková, že v jakémsi smyslovém útlumu a ztišení stačilo naslouchat, a pak už jen s pokorou a důvěrou uskutečnit zápis sdělovaného. Ve verších nebylo třeba oprav.
 Ale chci se zmínit jak dokonale má vlastní intuice zafungovala, když šlo osobě mně blízké o život. Jednalo se o osaměle v pražské rezidenci žijící, šedesátiletou ženu, spisovatelku a básnířku. Trpěla určitou psychickou labilitou, podobající se vážné nemoci a po léta nikterak literárně nepracovala. Psal se magický rok 2012 a byl tehdy velmi chladný a sychravý počátek října. Tehdy můj „Vnitřní hlas“ počal být až krutě neodbytný a měla jsem silný pocit strachu. Má intuice signalizovala problém… nebezpečí. Přesně navedena jsem počala horečně telefonovat této spisovatelce. Po tři dny jsem se k ní nedovolala. Má velice živá a sensibilní představivost mi ihned vykreslila hrůzostrašné obrazy, skicované v ženině bytě a já dostala niternou informaci, že musím neodkladně jednat.
Byla už téměř noc, za okny černočerná vlhká a chladu plná temnota a já hledala člověka, který by, po mém boku, dokázal zlou situaci zvládnout. Necítila jsem se vůbec dobře, nechtěla jsem být na vše sama. Našel se v té těžké chvíli jediný. Byla to má nejmladší dcerka, tehdy zrovna kojící dvouměsíčního synka, své třetí dítě. Usedly jsme bok po boku do jejího vyhřátého auta a se srdci plnými strachu, nejistoty a hrůzných představ odjely do luxusní pražské čtvrtě. V bytě rezidenčního spisovatelčina domu se svítilo a mně se třásly ruce, když jsem zvonila u dveří jejího bytu. Nikdo neotevřel a z bytu se nikdo neozýval. Věděla jsem, že i když mám od bytu klíče, že se do něho z chodby nedostanu, protože tato žena používala všechny zábrany k jeho nedobytnosti. Trpěla panickou psychózou.
 Z bytů vyšli i nějací sousedé a na naše dotazování nám sdělili, že se asi týden z bytu ozývalo bušení, snad ve stylu morseovky, že dokonce zavolali policii, ale ta po nějaké době bez zásahu odjela. Náš strach se geometrickou řadou zvyšoval. Srdce mi bušilo až v hrdle, nohy se mi podlamovaly a stejně na tom byla i má štíhlounká dcerka. Zimomřivě se choulila v lehké bundě a byla velmi bledá. Zavolali jsme tedy záchranáře, nebyla jiná možnost, a ti zřejmě zburcovali i hasiče. V ulici se rozblikala modrá i zlatá světla a pak mladý svižný hasič vyšplhal po dlouhém žebříku do prvého patra, na spisovatelčin balkon a kladivem rozbil drahocenné okenní sklo. Po malé chvíli jsme všichni mohli vstoupit do zevnitř otevřených dveří bytu. Byly páčidlem vylomeny dveře malého prostoru spisovatelčina klozetu, ve kterém ji, na neuvěřitelně dlouhou dobu, uvěznil porouchaný a zaklapnutý zámek. Nemohla ho vlastní silou nikterak otevřít. Nemohla za žádných okolností z tohoto vězení utéci. Naštěstí, v prostoru bez okna, vydržela svítit žárovka. Žít jako zázrakem vydržela i tato žena. Byla svými zachránci nalezena pouze ve spodním prádle, chystala se před svým nedobrovolným uvězněním na spaní. Byl večer, když se nehoda stala.
Když ji záchranáři posadili na transportní vozík, nepoznala jsem ji. Byla na kost vyhublá, vlasy nepřipomínaly vlasy a cosi tiše ševelila promodralými ústy. Znělo to jako vlastní jména a příjmení, avšak ruského původu. Měla to být zřejmě její jména, avšak už poplatná halucinování z nedostatku potravy i léků. Na žádost záchranářského kolektivu jsem horečně a roztřeseně sháněla její doklady i kousky oděvu, trepky a teplý kabát s čepicí, nutné pro její odvoz do nemocnice v té chladu plné říjnové noci. Tyto chvíle si pamatuji, ale jsou v jakémsi mlžném závoji. Ani ve snu by mi tehdy nenapadlo poděkovat své trénované a všeznalé intuici, v tomto scénáři „Velké záchranářce“ lidského života.
Paní spisovatelka se uzdravila. O šest let později, o Vánocích loňského roku s číslem 2018, jsme při dobré vánočce, sladkém cukroví z mých rukou a horkém vonném čaji, opět na tuto záhadnou událost zavzpomínaly. Paní, už s velkým klidem odstupu, však stále tvrdí, že v tomto maličkatém vězení strávila devatenáct dnů. Pila prý vodu z vodovodu a teplou vodou se i zahřívala. Prý měla hodinky s daty dnů na ruce. Zdá se mi to stále nemožné. Stále mám dojem, že to bylo něco přes týden, i podle svědectví sousedů. Ale i tak… Paní je velmi sportovní a dříve tvrdě trénující člověk, vybavený pevným štíhlým tělem a je též zběhlá v držení dlouhých půstů. Snad toto vše pomohlo k tomu, že dokázala po mnoho dnů být v tom malém prostoru – vězení, že dokázala spát po mnoho nocí na dlaždicích klozetu, obtočená kolem mísy… že tohle dění, pro nás mnohé nepředstavitelnou hrůzu, vydržela…
Po svém uzdravení se paní spisovatelka jaksi proměnila. Počala, po mnoha létech útlumu opět s literární činností a během krátké doby vydala několik filozofických knih, poplatných jejímu vysokoškolskému studiu. Snad tedy i zlé dění… věznění, je účelným examenem, vedoucím k obrodě sil. Tato žena smí opět objímat svá vnoučátka a skládá pro ně hudbu i texty mnohých písniček.Věřím, že není náhody a snad jsme tedy my, tři české ženy, uspěly v této těžké zkoušce. Vlastně zbývá vyslovit vřelé díky i za tento životní examen, ale hlavně za perfektní práci mé vlastní… informující intuice! Tedy: Díky… Díky!


 
                                                                                       Alena Klímová-Brejchová



 
© 2009-2019   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one