Zbývá jediné, porodit ohyzdné Ďáblovo batole, po tisíciletí v mých hlubinách dozrávající STRACH… Uléhám na vychladlou ZEMI vedle vysoko planoucího OHNĚ. Je zimní hvězdná noc, chladný VZDUCH je naplněn Tichem a na nebi z černého sametu září souhvězdí Orion. Zrcadlí se ve VODĚ, v nádobě mého vlastního Orákula.
     Navlékám porodní rukavice svého psychického těla a rozevírám otvor ve svých sedmi  jemnohmotných a do sebe zasunutých tělech. Nahmatávám pružíc hebké pouzdro mé Duše… uhýbá před mými prsty jako vláčná améba.  Průzračně bledá zachvívající se vypouklina se nad mými rozevřenými těly rozzářila tisíci teninkých žilek, zlatistých výbojů a nočním vzduchem se prudce rozvoněl OZON.Vnímám modrozlatý tep, rezonující s pulsací mého srdce.
     Jsem všeznalý porodník, tisíciletá Bába babicí a opatrně prsty, jak lancetou, pronikám do těla mé vlastní Duše. Rozšiřuji otvor VSTUPU jak bývá zvykem u děložního hrdla rodiček a DÝCHÁM… DÝCHÁM…
     Z jakýchsi zatuhlých obalů dobývám Oblou Tíhu, bolí v mých jemnohmotných dlaních. Pomalu ji rodím… klouže úzkým průnikem… DÝCHÁM… DÝCHÁM…
     Jsem to Já-porodník i Bába babicí, když v obou dlaních psychického těla svírám svůj tisíciletý STRACH! Je těžký jako ZMRZLÁ RTUŤ, temný jako Onyx a kluzký jako hlubinný rybí tvor… a má přesný tvar dozrálého plodu v prenatálním stádiu… v prvobytu dělohy…
     Vhazuji oblou Tíhu do vysoko planoucího OHNĚ… odevzdávám ho OHNI! DÝCHÁM… DÝCHÁM…
     Porozenec se svinuje v černou kouli a v záhalu zlatých očistných plamenů vybuchuje, srší, jiskří, proměněn v temnou kapalinu, která sublimuje v oblak namodrale kalných par a ten, jako podivný pták, mizí v nočních temnotách. Jako by z výšin slyším nářek a cítím, že je to můj dávný pláč, slaná sprška mi máčí k nebi zdviženou tvář a já chutnám na rtech své dávné slzy. Vnímám vzdáleně i bolesti zrady, ataky panických stresů i paranoiu utrpení porodních… Jsou vzdalujícími se rezidui mé vlastní Nestatečnosti a Nedůvěry.
     Vkládám do Duše převzácná semena Síly a Absolutní Vůle a v měsidlech dlaní roztírám vzácný balzám HOJENÍ. Přidávám esence Odvahy a Láskyplné Něhy, extrakt Silné Víry, destilát Soucitu a Odpuštění i bylinu Neotřesitelné Důvěry v ozdravnou Moc Díla - porodu Neupotřebitelného. Touto živnou matérií utěsňuji a zaceluji průnik vstupu i výstupu a jako dávný lékař-Alchymista sleduji svou, do prostoru ještě vychlípenou Duši – rodičku. Pruží a jemně září jako Duha…  zachvívá se a vlní vlastním dechem. Prudce, jako po bouři, voní Ozonem. Slyším se jak šeptám: „Ještě chvíli mi, Bože, dovol dotýkání, než má Duše vkouzne zpět do mého nezaceleného Domu. Ještě chvíli, než odběhne dokonalý Hermafrodit-Velký Celebrant- ČERVENÝ LEV, skrývající se za hradbou vysoko šlehajících plamenů.“
     Ještě ve svém nitru vidím jeho laskavé a usmívající se oči, když z chladnoucího popela dotýkanými prsty dobývám teplý Kámen Mudrců. Ještě vnímám Bohem darovaný život i pro něj dokonale vytvořený Svět, když si ho, jako Zlaté Zrno, kladu na tlukoucí srdce…
 
                                                                                                       BO. v únoru 2019




 
© 2009-2019   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one