Osobnost i tvorba české malířky Dany Puchnarové je mi z mnoha důvodů velmi blízká a po dlouhá léta ji studuji. Po jakémsi vnitřním přerodu na počátku roku 1964, před nímž tvořila cykly temných reliéfních kreseb propojených s malbou k Halasovým básním o hrůzách války, si uvědomila, že energie, které obrazy smí vyzařovat a které jsou do nich vloženy samotným tvůrcem díla při jeho vzniku, jsou dokonalým mechanizmem k působení na lidská nitra a duše. Stává se postupně jakousi tkadlenou podivuhodných cyklů a snaží se o vytvoření jakéhosi Bílého magického Řádu. Vznikají soubory maleb-cyků jako například Geometiria Spirituális, Geometria Mechanica, Architektouny. Dana tvoří cyklus křivky, květy a dostává se až ke svým vrcholným dílům, což jsou Sítě. Mají neuvěřitelný rozsah a variabilitu a jsou  jakousi její pokusnou platformou, kde jí jde především o člověka a jeho duši.
 Tak jako nejvýše potřebná včela, která s nevýslovnou pílí a zdatností pěchuje do svých šestibokých útvarů sladký a výživný med, tak i výsostná malířka Dana Puchnarová, vlévá světelnou energii čistých barev do stejných tvarů, podobajících se též známému chemickému útvaru, benzenovému jádru, základnímu to organickému útvaru u něhož dochází k nekončícímu procesu rezonance.
I tyto Daniny Sítě však měly svůj velký vývoj. Podle Budhovy vize Kosmu… jako nekonečné sítě z démantů o tisíci plošek, které se navzájem v sobě zrcadlí, se i Daniny sítě v neuvěřitelných konfiguracích splétaly, zhušťovaly, vlnily i proměňovaly v tisících tvarů i množství barevných valérů. Došla i k magickému obrazu, kterým byla například její „Šúnjata-prázdnota v trojici“, obraz Sítí z konce minulého století. Bylo a je stále možno před tímto obrazem, ale i před dalšími jejími obrazy, dospět k zklidnění a ponoření do vlastního nitra tak, že už smí dojít ke známému „Vnoru“, kdy bytost procítí jen čistou radost, bezbřehé štěstí a jednotu s vesmírem i se svým Bohem.
 Právě poslední cyklus obrazů této malířky, která právě ve svém vysokém věku už prošla tou složitou ale nádhernou cestou Tvorby, však je jaksi jiný. Malířka tvoří na čistých bílých plátnech a obraz je na maximum zjednodušen. Složitosti a jistá robusní naplněnost  dřívějších obrazů jsou na maximum zjednodušeny do neuvěřitelně přesně a precizně vedených, tenkých geometrických tvarů a linií. Malířka už pracuje jen se třemi čistými barvami. Červenou, modrou a zelenou. Odlišují se jen v sytosti valérů. Celý obraz v hojnosti bělostných tonalit nepomalovaného plátna jásá Světlem. Snad toto Bílé světlo smí vyjadřovat lidskou Lásku. Ty tři barvy jsou pro ni, pro malířku Danu Puchnarovou, v jejím vysokém věku, vyjádřením „radosti víry a naděje“. Co více si přát?
 Ano, ona říká, že při malování tohoto posledního cyklu cítí „RADOST“. A právě to, tato nádherná emoce, je tedy s božskou péčí a vůlí zabudována do jejích obrazů, jak tomu chce Bílý Kosmický řád Lásky. Právě ta bude, snad po staletí, vyzařovat z posledních Daniných cyklů Radosti. Neboť tato je nám všem tolik potřebná a právě ji, zde, na nádherné Planetě „výučby“, stále hledáme…

 

Textor…

Jsem Tvůrce tvrdě pracující
Žena – tkadlec slastně snící
„textor“ ve snu bdělém malující
a břemenem tvarů mámena
jak muž mám přetížená ramena
Já do hlíny občas kladu těla znavená
a přece stále zdá se mi
že neumírám, navlékajíc rubáš zřasený
Já „TKÁM“  malujíc Světlem RADOST
v domově co dočasně mám na Zemi
                                                                                       BO,- žena 2020


 

Zpět na články


© 2009-2021   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one