Úvod
Vážení přátelé,
spolu s jarními slunečními paprsky bych vás chtěla i já potěšit novou dávkou článků i novými kresbami a dvěma krásnými básněmi.
Článků je celkem šest a naleznete je v části Články - Úvahy - Rozhovory.
Přeji příjemné čtení, nejlépe se sklenkou dobrého vína.
BO.-žena
spolu s jarními slunečními paprsky bych vás chtěla i já potěšit novou dávkou článků i novými kresbami a dvěma krásnými básněmi.
Článků je celkem šest a naleznete je v části Články - Úvahy - Rozhovory.
Přeji příjemné čtení, nejlépe se sklenkou dobrého vína.
BO.-žena
Alena Klímová-Brejchová
Nesmrtelná Božská Včela…
Má drobounká-pilná…
jsi tak horlivá, ale tak nevšímavá
k mému vzhlížení do rozkvetlé koruny
bělostné Nevěsty, zamilované Třešně…
Je k nebi ve velké Prosbě a Touze rozpažená
drsnými pažemi větví…
Vzhlížím k tobě s obdivem a úctou
s lehkou závistí k tvému dotýkání napěněné Krásy
k omamné koupeli ve vonné kupoli
v chvějícím se vlnobití květů…
Vidím jak, spěcháš, má „Božská“velmi spěcháš
abys dokončila skvělé včelí „Dílo“
Ano, dnes ještě nad květy s inkarnátem Jara
vlaje zářící ultramarín bezelstného Nebe
dnes ještě oblohou jede Bůh Slunce
a tvé košíčky jsou plné zlatého pylu…
K neunesení je ten jemný dar….
Dnes ještě nejsou vyprázdněny konvice vodních přívalů
i když v dáli už táhle hřmí….
I když Mráz brousí břitvy Zkázy
na něžná okvětí, na drobný půdek…
Ach sestřičko má pracovitá… polétavá
Vím jak moc toužíš ochránit společné Dílo
před loupeživými Sršni a jejich nákazou
Před jejich Silou zlou a děti včelí vraždící…
Vím jak velice toužíš rozmnožit a zachovat
svůj Rod Pracovitých v šestibokém útvaru
Tvá pokory plná píle je mnohým zárukou
že sladkosti, vůně a životodárné síly
důmyslně naplněného plástoví nepominou
že Planeta bude Pilnými znovu a znovu opylena
a že její plody budou jíst tak mnozí…
Má horlivá… má nevšímavá
co by zbylo bez tebe?
Kdo odpoví na otázku kolikrát se ještě zrodíš
v šestiboké kolébce Světa…
Kolikrát… jak přesně zacílená zlatá střela
vzlétneš z mateřského česla
v celé té okřídlené drobounkosti
Kolikrát bude tvým údělem nezměřitelná píle
i nevšímavost k bouřím a mrazu
K hrozbě zkázy… ke smrti i ku zrozením..
Tvůj bude vznikající proud „Nových-Pracovitých“
Tvé bude věnčení „Nesmrtelných-Pilných“
Tvé budou nekonečné Vzlety „Božských-Horlivých“
a tvá bude v Sláva „Věčných-Živých“
Má drobounká-pilná…
jsi tak horlivá, ale tak nevšímavá
k mému vzhlížení do rozkvetlé koruny
bělostné Nevěsty, zamilované Třešně…
Je k nebi ve velké Prosbě a Touze rozpažená
drsnými pažemi větví…
Vzhlížím k tobě s obdivem a úctou
s lehkou závistí k tvému dotýkání napěněné Krásy
k omamné koupeli ve vonné kupoli
v chvějícím se vlnobití květů…
Vidím jak, spěcháš, má „Božská“velmi spěcháš
abys dokončila skvělé včelí „Dílo“
Ano, dnes ještě nad květy s inkarnátem Jara
vlaje zářící ultramarín bezelstného Nebe
dnes ještě oblohou jede Bůh Slunce
a tvé košíčky jsou plné zlatého pylu…
K neunesení je ten jemný dar….
Dnes ještě nejsou vyprázdněny konvice vodních přívalů
i když v dáli už táhle hřmí….
I když Mráz brousí břitvy Zkázy
na něžná okvětí, na drobný půdek…
Ach sestřičko má pracovitá… polétavá
Vím jak moc toužíš ochránit společné Dílo
před loupeživými Sršni a jejich nákazou
Před jejich Silou zlou a děti včelí vraždící…
Vím jak velice toužíš rozmnožit a zachovat
svůj Rod Pracovitých v šestibokém útvaru
Tvá pokory plná píle je mnohým zárukou
že sladkosti, vůně a životodárné síly
důmyslně naplněného plástoví nepominou
že Planeta bude Pilnými znovu a znovu opylena
a že její plody budou jíst tak mnozí…
Má horlivá… má nevšímavá
co by zbylo bez tebe?
Kdo odpoví na otázku kolikrát se ještě zrodíš
v šestiboké kolébce Světa…
Kolikrát… jak přesně zacílená zlatá střela
vzlétneš z mateřského česla
v celé té okřídlené drobounkosti
Kolikrát bude tvým údělem nezměřitelná píle
i nevšímavost k bouřím a mrazu
K hrozbě zkázy… ke smrti i ku zrozením..
Tvůj bude vznikající proud „Nových-Pracovitých“
Tvé bude věnčení „Nesmrtelných-Pilných“
Tvé budou nekonečné Vzlety „Božských-Horlivých“
a tvá bude v Sláva „Věčných-Živých“
Kosmická Krasavice ( pro Okřídlené)
Byla živá a vědoma si své výjimečné krásy,
když jako modrá perla plula ledovou temnotou...
Hýčkána horoucím Jasem svého Otce oslnivě zářila...
Za miliardy let vypiplala na svých kamenných zádech
enklávu dvounohého bezkřídlého hmyzu
a snad jej i milovala jako hrdá máma
Přemnožil se však a stal se neúnosným alergentem...
Vylučoval palčivé jedy, dusivý dým
probodával její zelenou kůži milionem ropných děr
zavrtával se do jejího těla důlními šachtami, sosáky plovoucích plošin
a vysával jí krev, měně ji na výbušnou energii motorů...
Páchnul ten hmyz a bezhlavě plýtval jejími vodami,
zamořoval její křehké cévy vodotečí a studánek
megatunami špíny, slizem výkalů – odpadu.
Spoutával její citlivé tělo tvrdými úvazky betonových dálnic,
drancoval co šlo až k jejím jaderným strukturám
a rozpaloval její hmotu horečkou!
Onemocněla ta kosmická Kráska...
Dusila se a její krásné vlasy deštných pralesů
ubývaly v ohyzdné alopacii holin a pouští...
Cítila, že se musí zhluboka nadechnout, rozervat pouta
a tu krásní bezkřídlí parazité hynuli po milionech
ve víření tornád, bouří... ve vichrech orkánů...
Byla však vytvořena pro zachování života,
avšak její zachvívání se stalo spontánní jako porod
Otřásala v křečích, v přívalu záplav - plodových vod.
Nesnesla víc hmyzí zavrtávání, bodání a šimrání
Její, jadernými novotvary hub a vředy výbuchů zraněná kůže
rozpukala hlubokými krátery v otřesech, v zemětřeseních
a obří vlny Tsunami smývaly z její kůže nemoc i bezkřídlý hmyz
Kašlala a ti, co se vezli, parazitujíce na její životodárné kráse
umírali po milionech, spalováni očistným živlem ohně
Vypařovali se v rudém magmatu prýštícím z furunkulů sopek,
zasýpáni pyroplastickými mračny žhavého popela
V pláči mizeli Bezkřídlí z její smaragdové kůže
po léta řídly jejích řady, hasla světla měst - „termitišť“
Pak ona vstřebala co zbylo výživné a zklidněla.
Zkrásnělá plula Vesmírem jako porodivší matka
a opět uzdravena zářila perleťovou Modří...
Byla živá a vědoma si své výjimečné krásy,
když jako modrá perla plula ledovou temnotou...
Hýčkána horoucím Jasem svého Otce oslnivě zářila...
Za miliardy let vypiplala na svých kamenných zádech
enklávu dvounohého bezkřídlého hmyzu
a snad jej i milovala jako hrdá máma
Přemnožil se však a stal se neúnosným alergentem...
Vylučoval palčivé jedy, dusivý dým
probodával její zelenou kůži milionem ropných děr
zavrtával se do jejího těla důlními šachtami, sosáky plovoucích plošin
a vysával jí krev, měně ji na výbušnou energii motorů...
Páchnul ten hmyz a bezhlavě plýtval jejími vodami,
zamořoval její křehké cévy vodotečí a studánek
megatunami špíny, slizem výkalů – odpadu.
Spoutával její citlivé tělo tvrdými úvazky betonových dálnic,
drancoval co šlo až k jejím jaderným strukturám
a rozpaloval její hmotu horečkou!
Onemocněla ta kosmická Kráska...
Dusila se a její krásné vlasy deštných pralesů
ubývaly v ohyzdné alopacii holin a pouští...
Cítila, že se musí zhluboka nadechnout, rozervat pouta
a tu krásní bezkřídlí parazité hynuli po milionech
ve víření tornád, bouří... ve vichrech orkánů...
Byla však vytvořena pro zachování života,
avšak její zachvívání se stalo spontánní jako porod
Otřásala v křečích, v přívalu záplav - plodových vod.
Nesnesla víc hmyzí zavrtávání, bodání a šimrání
Její, jadernými novotvary hub a vředy výbuchů zraněná kůže
rozpukala hlubokými krátery v otřesech, v zemětřeseních
a obří vlny Tsunami smývaly z její kůže nemoc i bezkřídlý hmyz
Kašlala a ti, co se vezli, parazitujíce na její životodárné kráse
umírali po milionech, spalováni očistným živlem ohně
Vypařovali se v rudém magmatu prýštícím z furunkulů sopek,
zasýpáni pyroplastickými mračny žhavého popela
V pláči mizeli Bezkřídlí z její smaragdové kůže
po léta řídly jejích řady, hasla světla měst - „termitišť“
Pak ona vstřebala co zbylo výživné a zklidněla.
Zkrásnělá plula Vesmírem jako porodivší matka
a opět uzdravena zářila perleťovou Modří...
© 2009-2019 Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
grafická úprava RaV, Hodkovičky