Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…
Na dřeň duše nahá
Na obálce proti titulu reprodukce medaile
ak. soch. a medaileristy Milana Knoblocha
na-dren-duse.jpg
… a učedníci řekli:"Kdy tě uvidíme?"
Ježíš řekl:"Až se svléknete beze studu
a své šaty si podložíte pod nohy,
docela jako malé  děti a pošlapete je.
Tehdy mne uvidíte živého a už nebudete míti strach."

(logion 37)Tomášovo evangelium nalezené v Nag Hammádí)




    Ano, psát básně Duší je vlastně také "Svlékání". Je to jako obnažovat tuto naši éterickou součást, obývající hmotného paňácu těla, po malých částečkách. Zbavovat ji jejího záhalu. Obnažovat tuto naši nenahmátnutelnou Duši k zviditelnění, až na samu její dřeň.Většinou to docela bolí a navíc je nutné odložit veškerý svůj stud. Je nutné své „šaty"… své vášně, nenávisti, pokrytectví, lenost, pochyby, závislosti, ba i své lásky a touhy, „podložit si pod nohy" a zbýt tu, před svými bližními, beze studu. Čistý a nahý, jako malé děti. Je nutno ty tížící a zteřelé šaty, ten obnošený a mnohdy už nepadnoucí oděv, navlečený na cestu do hmotného světa „pošlapat", zůstat na dřeň Duše do naha, a to bez jediné krůpěje exhibicionismu.
    Je to přetěžké, ale každý dobrý a tvorbě zasvěcený tvůrce jaksi ví, že se smí zpovídat svým bližním, svým bratrům a sestrám za pochodu na klopotné pozemské pouti, a že navíc musí tu svou „Velkou Zpověď" uskutečnit beze studu. Proč se stydět? Vždyť jsme z jediného prazákladu, z nemnoha semen, rozsetých po pokožce Země a tolik se sobě ve svých strastech i radování podobáme.
    Na základě sdělného diktátu z rovin nadreálných si však tvůrce může v té nádherně vyzdobené „Zpovědnici světa" definovat také sebe sama, aby tak dopomohl k sebedefinici ostatním. Smí tak poznat sebe, „Zaostřeného" až na  prapůvodní čirost, na základní zářnost. Snad jen tak se stane Zasvěceným vyslancem Nesmrtelné Poesie. Snad jen tak se stane pitelným pramenem Poznání pro druhé a zahlédne i Království Nebe…

Milovaným čtenářům BO.



Ukázka z básní:

Smaragd jménem Země…

Pomalu a nejistá nanáším na Plátno Duše
nesmytelný Obraz jednoho ze svých neopakovatelných Bytí
okouzlena Bílou Magií Tvorby…
Každým dnem jasněji akcentuji na vibrujícím podkladu
svoji zemitou Podstatu
zvláštní malebnou hudebnost snové ševelící Poesie
dynamický ruch Plození v temné linii Bolesti
i ztichlé okouzlení monumentálního zklidnění...
Třpytný Obraz... nazíraný z nitra Smaragdu
se však neustále mění... rozmývá... zasychá
V pukajících krakelech se vrásní jako stará tvář
Usilovně roztírám barvy v měsidlech dlaní
vylučujíc Bolestínství Absurdno a Paradoxy
odmítajíc symptomy Chaosu i možnost stát se věštcem Zmaru
Třu pigmenty modří a zelení vysvlečena do naha
z kostýmů Skepse Nihilismu a Dekadence
a prsty dotýkané mi voní olejem a pryskyřicí
jak nástroje dávných Balzamovačů...
Vše je v neustálém pohybu a Smaragdové vlnění mne dojímá
Barvy se překrývají... bohatnou... houstnou ve spektru Duhy
a technika Jasu a Stínů spěje k Dokonalosti
Světla si s valéry hrají... podivná Záře Obrazem prosvítá
Kvalita Díla se prohlubuje v imaginaci Vizí
Bolestná Láska z něj voní jak Prostory starých chrámů
Vnímám Krásu...
Jsem okouzlena svou usilovnou Zaujatostí
Snahou neustávat v heroismu tvoření
a inspirována svým Přesvědčením i Prozřením
už vím, že má věčná Snaha o Nalezení
znamená můj RÚST...



Žít neznamená  proklimbávat se dnem i nocí v lenosti, avšak neměly by to být ani hektické závody poblázněných borců...



„Nul-Izmus"   

Noc jasmínem voní... celá láskou vlahá
a já dumám že dosáhnout „Nulismu"
je stále pro mne příliš hořká káva
Ale možná že jen nemám  dobrý vkus...

Kdosi ve mě radí...: „Zkus si zkus"
NULOU býti i v tomto životě...
slabou jako dravec co bez zubů má skus
Služ bez slávy a bez odměny v tvůrčí robotě

Nový „Ismus" polož k haldě světských Chaosů
ty co myslíš že jsi holka bez vkusu
pak Poznání vylov jako z karet Tarotu
Vždyť jsi Veličinou Kosmu... tónem v Harmonii
a tam kde Energie hledá Střed a jeho hodnotu
jsi dokonale vyváženou... „Lásky  Linií"



Výsostný básník je podivuhodný nástroj, vyladěný božskou rukou k nejvyšší sensibilitě „Naslouchání". Bude-li však používán Nezralými a posuzován podle směšných lidských kriterií... NEZAZNÍ...



Doslov, aneb pár řádek o paní BO.

               Autorku básní, BO.-ženu, „Básnířku Obyčejných", jak se sama nazývá, znám téměř půl století. Je to žena skromná, citlivá, umění milovná, mimořádně nadaná, a to nejen literárně, ale také výtvarně. S velikou chutí a pečlivě sleduji již třetí desetiletí její umělecký růst. Obdivuji její poetické vyjadřování i široký a bohatý výběr témat, která jsou jakýmsi sebeodhalujícím vyjádřením „Pocitu světa" paní BO, ale i naléhavým dialogem s bližními, s osobním Bohem.Vždy a znovu jsem překvapen, její  neuvěřitelně velkou slovní zásobou, variabilitou tématiky básní a novostí  pohledu. Zároveň si uvědomuji jak je básnířčino prociťování dějícího se světa její myslí neustále ciselováno a s neuvěřitelnou přesností zaostřeno až k nadrealitě vjemu. Každá její báseň je formována do jakéhosi mini příběhu s velkou hloubkou myšlenky.
              Vždy jsem o sobě tvrdil, že ve vztahu k poesii jsem barbar, ale dnes cítím, obdobně jako dávní filosofové a řečtí rétoři, kteří o dávné básnířce paní Sapfó říkávali, že první naučila milující duši mluvit… že i já o dnešní paní BO. mohu říci, že učí široké spektrum současných obyvatel této planety otevřít se a vstoupit do prostoru jiné, snad  krásnější reality, ve které je možno posilovat a léčit stresovanou lidskou duši…

  Pavel Kohout
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one