Znám Tě… Lásko zlatobílá…
 
Už netoužím být NIKÝM
 já, žena v divné role obsazená
Chci jen vzlétat nad Planetu Žití
 křídla nad lesy i nad vodami rozevřená
 
Toužím jen tak v jasu Slunce BÝT
vznášet se a zpívat… také tančit
vlahý mořský vánek z dlaní pít
Mít Krásu v očích a nožky lančí
 
Já své štětce i pera větrům daruji
a z knížek postavím si žebřík do Nebe
Na oblaka vpíšu, že neskonale miluji
že neumím žít, Lásko zlatobílá, bez Tebe

Biografie

Říkají jí „Spící básník“.....

Alena Klímová

Alena Klímová

Alena Klímová - Brejchová
Narodila se na počátku let čtyřicátých minulého století. V nejtěžším válečném roce (41) svůj vstup na Planetu Zemi málem nepřežila. Vyrůstala spíše jako divoký statečný hoch a studovala s výborným prospěchem. Neustále od dětství malovala, s úspěchem později portrétní kresbu.Své kresby a olejomalby vystavovala v osmdesátých létech na amatérských výstavách.
Aktivně se čtvrt století zabývá duchovními filosofiemi a alternativními metodami léčitelství. V temné a pro ženy těžké totalitní době, pracovala třicet dva let, i se sladkým handicapem čtyř mateřství v milované Akademii věd české republiky v Praze a aktivně se podílela na vědeckém výzkumu biotechnologií po krásných dvacet pět let.
Básně píše dvacet let. Básníkům se dříve vysmívala a nepovažovala je za potřebné. Po těžkém duševním úrazu, kdy tlak dějícího se světa stoupl na maximum, jí byl otevřen duchovní sluch i pramen Poesie v ní. Básně nepíše, ale spíše zapisuje v okamžiku, kdy se ocitá na hranici mezi bděním a spánkovým útlumem. Nepamatuje si ani jediný verš a v bdělém stavu by se o zápis veršů ani nepokusila. Lidé jí říkají „Spící básník“.
La petit more... Malá smrt spánku jak říkají Francouzi. Píšící ženě se zdá, že opravdu musí vždy na chvíli zemřít tou malou smrtí spánku, aby začala slyšet verše. Dnes už jsou to desetitisíce veršů, vložených do mnoha set básní. Musí se dostat na magickou hranici mezi Bděním a Spánkovým útlumem, aby se v prostorách bezmezné volnosti stala opět tím, čím doopravdy je. V těch zářivých chvílích, kdy jejími niternými prostorami zní hlas neviditelného sdělovatele, učitele, rádce, otcovského přítele i její duši nekonečně milé a známé bytosti, zažívá pocity jakéhosi Vnoru, jak tento stav nazývají východní filozofie. Tehdy, je opět volná plně vědomá a nic ji netíží. Slyší verše...Psaním básní relaxuje a cítí jen velké a dokonalé štěstí.
Jejím snem je vyslat své papírové děti, své podivuhodným diktátem nadreálného niterného„Hlasu“ sdělené knihy, v symbiose s vlastními kresbami k lidem, pro které byly psány, do světa, ve kterém by se směly stát pomoci plným, lidského ducha léčícím, faktorem.
:
Tisíce let slyším zpívat Bohy a jejich písně ráda zpívám též...
Rodím se v pružícím Zeměčase Smrt přežívám ukotvena v Lásce
Dýchám Světlo a do vlasů mi padá stále stejný déšť...
Životopis
Básnířka, Alena Klímová-Brejchová,"Spící Básník"… se narodila v minulém století, na počátku válečného roku jedenačtyřicátého, v magickém městě Praze. Byla jediným dítětem zámožných rodičů. V padesátých létech, kdy bylo naplno rozvinuto totalitní bezpráví jí zemřel její milovaný, vysoce vzdělaný a ušlechtilý otec, diplomat. Zemřel zlomen pronásledováním a nepřijatelnými praktikami tehdejších politických „Celebrit". Stejně jako on - jediné bezpečí, i jeho nezletilá dcera byla onálepkována přídomkem „buržoasní". Deprimovaná matka si se svým divokým a podivně přecitlivělým jedináčkem neporadila.
I přes výborný školní prospěch bylo Alenino studium na maximum ztíženo a kádrové posudky odrazovaly i ty nejtolerantnější zaměstnavatele. Přesto vystudovala odbornou školu, ještě na studiích se vdala, rodila jedno dítě za druhým a bez přestání po dlouhé třicetiletí pracovala. Podílela se na výzkumu nových biotechnologií ve sféře vědecké. Nešlo tehdy ženám nepracovat. Jen občas si směla odskočit do duhového světa barev, štětců a pružícího plátna. Jen občas směla pro radost a záchranu malovat krásu.
 Velkým tlakem životních těžkostí jí byl později otevřen Niterný sluch. Její básně se staly nesuplovatelnými projevy ženské lyriky. V knižních celcích  jsou organicky propojovány s poetickým textem, psaným zajímavým jazykem básníků. Stávají se naléhavým Sdělením duchovní filosofie dnešní ženy, ale i jejího výsostného Pocitu Světa. Ovšem, aby mohlo dojít k „Slyšení básně", musí se básnířka, svým zaostřeným Vědomím, posunout až na tenkou a magickou hranici mezi bděním a spánkovým útlumem.
 Pak se víc než tisíc jejích básní stává „putováním k druhému", teplou dlaní, napřaženou do našeho dočasného bezdomoví a hluchých strázní. Stává se „Darem pokorným a s citlivě vnímajícím". Její verše jsou tím, co vyvolává naléhavý dialog z bezhlasého Mlčení. Dialog o  lásce i o kráse a tíze pozemského Bytí. O zajímavém fenoménu smrti. Její verše se tak stávají živým dechem Absolutna, hypertrofií transcendence, tisícivoltovým výbojem básníkovy i čtenářovy imaginace. Stávají se klíčem k otevření mříží do Beztvarého Ticha, kde však lze vést i důvěrný osobní dialog s otcovsky milujícím Bohem.


Trevor Law
© 2009-2017   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one