Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…
    My, lidé, co je svět světem, absorbujeme do své paměti už od dětských plínek „příběhy"… Dá se říci, že nám velmi chutnají a jaksi se bez nich neobejdeme. Milujeme je i s jejich, mnohdy až archetypální podobou. Potřebujeme je, hltáme je a vracíme se k nim. Mnohdy se nám stávají jakousi drogou. Začíná to červenou Karkulkou, vlkem sežranými kozlátky a pak si to šupajdíme přes řeckou mytologii s jeho Afroditou, Orfeem,  Oidipem, Charitkami, Chárónem a nejrůznějšími bohy a polobohy až k různým orákulům a šamanům. Od dětství louskáme hebrejské biblické příběhy, vzdycháme nad Adamem a Evou, kterým nepochopitelně neprozřetelný Bůh nastavil tak složité podmínky ve velké hře na naplnění lidského osudu, že nebylo divu, že nebyli sto je splnit. Ostatně dozrání, díky plnění těchto podmínek, jde ztuha i nám, jejich potomkům. Klopotně klopýtáme historií celého světa, táhneme krajem Keltů, stavíme hradbu železem oplátovaných vozy s Husity a starým válečníkem Žižkou, prožíváme válečná tažení s různými, více či méně krutými a pokleslými vládci. Skrze nejrůznější  zrady a zápasení se prokousáváme až k vražedným příběhům z Dachau a Osvětimi. Hrabeme se ve Velkých příbězích nejrůznějších „celebrit", podléháme hercomániím a sportovcomániím s nepřestávající ochotou padnout za svůj názor na své oblíbence a jejich příběhy v boji. Dumáme, proč noví lidé, nám bytostně drahé a po léta osvojované příběhy vykládají úplně jinak, než jak jsme je byli zvyklí chápat my. Dokonce nám to velmi vadí, plameně diskutujeme a vlastně nakonec už ani nedokážeme s jistotou rozeznat, kde je, či kdysi dávno byla ta pravda pravdoucí. Zdá se nám posléze, že historie je snůška více či méně prolhaných mýtů či příběhů, které si bůhvíkdo a bůhví proč vymyslil. Jsme znechuceni, ale vlastně nás to baví.
    Je však jeden jediný příběh, a to tak giganticky velký a trvale neměnný, který sice bytostně vnímáme vrostlý kdesi uvnitř svých hlubin, který vnímáme po věky stejně, ale přesto jej jaksi nedokážeme přehlédnout v celé jeho velikosti. Je to jako bychom stáli nosem u zdi nekonečně nádherného a vznešeného zámku, či katedrály. V hltavé pátravosti a sliníce chutí pozřít další nový a vzrušující příběh, tvořící lákavou barevnou stopu v osnově a útku  historie lidstva, jsme raněni slepotou, nedokážeme odstoupit do patřičné vzdálenosti a přehlédnout ten největší nejdokonalejší a nejnádhernější Velký příběh lidského života na této planetě. Příběh chronicky a nevábivě pravdivý. Nemýtus „Mateřství".
    Ano, stále ji mám před očima tu konkrétní „Velkou mámu". Je nádherná a dokonale integrovaná do současného stvoření. Její tělo se zdá jakoby prozářené a utkané z jemného třpytu, z podivuhodného světla. Dlouhé husté vlasy té ženě září jak zlatorudý plamen. Vlní se jí okolo alabastrového sloupku šíje jako mědění, jiskřící energií nabití hádci. Ta mladá máma voní mlékem, které prýští z jejích bílých prsů. Usmívá se a je obklopená, ověnčena, ozdobena dětskými tělíčky a navoněna jejich batolecí vůní. Nic pro ni není důležitější než drobounký nezbeda, uvozhřené mládě, mnohdy nesnesitelně ječící a dožadující se privilegií, které mu ochotně a s nejvyšší něhou věnuje. Nespí a málo jí, nezbývá ji mnoho času. Nemyslí na sebe, na své pohodlí, odpočinek, zábavu a přesto z ní vyzařuje podivuhodný klid a jistota. Je naplněna, s ostatními matkami sdílí úkol z největších a je si toho vědoma. Teď a tady je výhradně uzpůsobena k zachování života svých mláďat. Musí to hnízdo ochránit, vyživit, pomoci dětem do života. Vlastně se zdá, že díky své výsostné imaginaci od dětství ví o svém Velkém příběhu. O výsostném úkolu mateřství, který musí splnit - dokončit. Není krásnějšího pohledu, než je vize kojící a něžně k batolátku promlouvající mladé mámy a dávní tvůrci madon si toho byly vědomi...
Ona, ta dnešní máma třetího tisíciletí, však ví i o dalším dílčím příběhu svého Bytí. Musí se přece vrátit co nevidět ke své významné práci, podmíněné dlouholetým studiem. Ke Službě, kterou možná i ona přispěje k vylepšení stavu Lidstva na této planetě. Chce to, touží vědět a poznat více… je připravena. Ví také, že musí získat pro své hnízdo obolus na výživu a dobrou výchovu svých potomků, nových to lidí tohoto světa. Není bláhovou feministkou, ale ano, počítá i s touto další svoji  životní úlohou - příběhem, ale právě teď a takováto přesto pevně stojí při svých maličkých. Nehýbá se od hnízda. I při tom však mnohá, s batolátkem u prsu tvoří, protože tvoření je další součást dílčího příběhu jejího život. Možná u kompjuteru sepisuje vědeckou práci a není na světě muže, který by se jí v této chvíli vyrovnal. Muž nikdy nemůže být kojící a vědecky pracující mámou zároveň. Ale ona smí… Právě takováto, ve vrcholném vzepětí svých sil a v nejvyšším sebeobětování, získává svoji svébytnost, protože jen dáváním vše co potřebuje dostává.
Ta Velká nádherná máma je dokonalá. Žije a pracuje cele oddána právě tomuto, v pozemském čase naléhavě probíhajícímu, příběhu. Snad občas zalétne do právě uplynulé doby, kdy byla obtěžkána těmi, kteří přicházeli. Snad se na chvíli zamyslí nad neuvěřitelným  zázrakem stvoření života na této nádherné planetě. Ano, ona byla Prozřetelností vybrána k zachování života na této planetě Zemi a pokorně a s nejvyšší radostí tento těžký úděl přijala. Přijala jej i s výhledem na nejistotu těhotenství, na všechny jeho útrapy a těžkosti i krizi porodu. Ví, že přijme i ztrátu své krásy, své žádoucnosti, ztrátu vysokého postu, který si snad už v lidském světě vybudovala. Přijme i možnost ztráty obdivu a lásky svého partnera, možná i svého vlastního zániku. Přijme své zošklivění. To vše pro zachování života. Není mocnější hnací síly v našich životech než je Bohem darované „mateřství". Není silnějšího „Příběhu" a osobní strach je v něm nedůležitým faktorem.
    Den co den jsme od útlého dětství konfrontováni s tímto Velkým… největším a nejzáhadnějším příběhem, bez kterého by nebyl ani jediný příběh v historii lidstva. Den co den vídáme unavené, ale šťastné mámy a mnohdy ani myšlenkou nezavadíme o tu svou, o tu,  z jejíhož lůna jsme se kdysi prodrali ven, abychom vdechli vzduch modře zářícího zázraku atmosféry. I ona přece v bolestech rodila, jak to předurčuje bible. I ona proseděla hodiny u našeho lůžka, když naše tělíčka spalovala horečka. I ona byla vedle nás v nejrůznějších životních zkouškách a svízelích a foukala nám na bolístky. Vlastně byla, či bývala s námi až do svého posledního dechu a jen málo z nás si toho povšimlo a vtisklo jí děkovný polibek na upracovanou dlaň, když od nás odcházela do jiné dimenze.
    Ano, nečteme tento příběh mámovský. Ne snad, že by nebyl zajímavý, ale není vzrušující. Je přece stále stejný, tak nějak zcela samozřejmý. Kdopak by se nad naší chorobnou zmlsaností a touze po stále větším a větším vzrušení pozastavoval? Snad ještě občas, kdesi v chrámové lodi, v myšlenkách vzhlédneme k „Stabat máter", k matce stojící pod křížem a trpící. Jaký to podivuhodný archetypální příklad čirého a vznešeného mateřství. Jak Kristovo tělíčko vzniklo v Mariině lůně? Proč o tom dumat? Bylo osídleno duchem největšího Avatara v dějinách lidstva. Božské bytosti i člověka, který hlásal učení lásky milosrdenství, soucitu,  odpuštění, velké pomoci a služby bližnímu. Aby toto vše mohl Ježíš dělat, musela tu však být jeho Velká máma. Musela v nejvyšším stupni těhotenství dojet na oslíku až do nepohodlného místa, kde porod Kristův započal. Ano, lze namítnout, že to byl porod jistě Velkými božskými Ochránci zabezpečený, že možná šel hladce… když se tedy dítě bez odborné pomoci narodilo zdravé. Byl předem určený a zajištěný. Také Velký příběh. Všechny příběhy lidské historie však jsou ohebné. Přijdou noví lidé a začnou příběhy vykládat jinak, znehodnocovat je, zesměšňovat, nebo je rovnou prohlásí za vymyšlené. Vadí nám to, samozřejmě. Cožpak se v dnešní době už nestalo, že jakýsi bezectný člověk, který se narodil dávno po události prohlásil s neuvěřitelnou opovážlivostí a pýchou, že se Holocaust vůbec nestal, i když ještě žije mnoho jeho obětí? Do očí jim plivl, když toto prohlásil a mnozí mladí mu dokonce s chutí uvěřili. Nedokázali si totiž zřejmě představit, v této relativně příznivé a pohodové době, že takové Hrůzy byly vůbec možné… a tak se pro ně nestaly, nesměly stát… příběhem.
    Příběh Velké mámy naštěstí nelze prohlásit za nepravdivý. Nelze jej vyškrtnout z historie, nelze ho zpochybnit nelze o něm dokonce hlásat nepřátelské výmysly a zavřít ho do klece bludných představ. Je tak velký a bytostně potřebný, že se nevejde do žádné onálepkované krabičky na lidské příběhy. Cokoli, jakékoli zlobné a škodící deformace v tomto příběhu by znamenaly zánik lidstva na této planetě. Jak doufám, a se mnou patrně všichni lidé na našem kamenném Globu, je tento příběh sám neskrytelným a nezaniknutelným životem. Věřme tedy, že i tento příběh Velké mámy je psán, vytvářen a dokonale řízen samotným „Skrytým životem", jak tento řídící fenomén nazývá sám velký filozof, pan Lao-ce.  Doufejme že tento Skrytý a samopůsobící život, který nezná morálku ani spravedlnost, ba ani lidskou lásku, bude s námi jako řídící faktor i nadále, že bude bez ustání ciselovat naše životní příběhy a tudíž i příběh Velké mámy, a to dokud bude náš svět existovat.  Doufejme, že zůstane s námi i v jiných, možná lepších dimenzích a bude blahodárně ovlivňovat Bytí matek i jejich potomků…  až k jejich Velkému, tolik potřebnému… Dozrání…
 
BO.- žena


Zpět na články

 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one