Znám Tě… Lásko zlatobílá…
 
Už netoužím být NIKÝM
 já, žena v divné role obsazená
Chci jen vzlétat nad Planetu Žití
 křídla nad lesy i nad vodami rozevřená
 
Toužím jen tak v jasu Slunce BÝT
vznášet se a zpívat… také tančit
vlahý mořský vánek z dlaní pít
Mít Krásu v očích a nožky lančí
 
Já své štětce i pera větrům daruji
a z knížek postavím si žebřík do Nebe
Na oblaka vpíšu, že neskonale miluji
že neumím žít, Lásko zlatobílá, bez Tebe
    Cítím, že pokusit se ve stručnosti představit svým milým krajanům, dlícím momentálně u našich protinožců v Austrálii, velmi zajímavý fenomén - ženu jménem Jája, nebude zbytečným počinem. Mé zamyšlení, zkoumající a posuzující podivuhodnou a nezvykle záslužnou… výchovnou práci této ženy, je poplatné úvahám, které byly uveřejněny v jednom z minulých, letošních už čísel Čechoaustralana. Autoři se ve svých článcích velmi široce, se starostí a znepokojením, zamýšlejí nad současným stavem výchovy a výučby dětí v rodinách i na školách, doma i v cizině. Dumají nad jejich duchovním stavem-vývojem a zajímavě píší o možném negativním vlivu způsobu života, do kterého tak nekompromisně vstupují moderní vynálezy v oblasti elektroniky a hlavně internetu.
    Při tomto studiu autorských článků jsem se náhle v duchu, jako v příjemném filmovém záběru, ocitla před jedním mrňavým krámkem, stojícím na okraji Prahy – v městské části zvané Hodkovičky. Na totalitním režimem ukradených polích mého snaživého děda - starosty na tomto území byla vystavěna krásná monumentální budova moderní školy se sportovním zaměřením, včetně hřišť a též pavilonů školek mateřských.
    Jako pravý opak této její velikosti se poblíž krčí drobný, z garáže vystavěný krámek, jménem „Tužka“. Tato nezbytná školní pomůcka je jako velká maketa červené barvy připevněna před jeho dveřmi. Dlouholetou majitelkou této malosti je však „Velká žena“. Jakási nestárnoucí paní, zkráceným jménem Jája, většinou dětí však též důvěrně nazývána „tetou“.
    Neznám dítěte, od mateřských škol až po nezvladatelné teenagery – drsňáky ze tříd devátého stupně, které by garážoidní krámeček této laskavé ženy nenavštívilo. Součástí prodejního pultíku ve stísněném, ale veselém prostoru je i pult se zmrzlinovými kornouty a na poličkách jsou vyloženy v těsné blízkosti skleněných nádob s bonbony a lízátky školní potřeby i doma vyráběné rozkošné hračky. Jazyk tu vyplazují papíroví dráčci, jsou tu větrníky do podzimního větru a vše, co si děti rády za levný český obolus smí koupit. Za pultem, poblíž kterého jsou i malé židličky a lavička, stojí však ONA. Stále velmi pěkná štíhlá a temnovlasá paní - a přímo srší veselím, tou velmi pozitivní energií, a zdá se, že ji obklopuje jakási zlatě a růžově svítící záře.
    Každé dítě ji zná a rovnou ze školy se snaží alespoň na chvíli do krámečku zavítat a koupit si tam byť jen jediný malý bonbónek. Ona se raduje z jejich důvěrného oslovení. Tykají jí, je přece jejich kamarádkou, důvěryhodným objektem, který každého z nich pečlivě vyslechne a pak s ním zkušeně a jaksi mateřsky pohovoří od srdce k srdci. Svěřují se jí zcela spontánně se svými trápeníčky, problémy ve škole i doma a ona se svým zvonivým smíchem a nekončícím optimismem jim navrhne a doporučí řešení, pohladí duši i s tou sladkou náplastí drobné cukrovinky. Teta Jája velmi profesionálně a trpělivě prodává korunové zboží. Doporučí novou barevnou inovaci lízátka, vtiskne ji do mrňavé dlaně. Nepatrnou útratu už po léta počítá na jakési poloautomatické pokladničce, zvíci dámské kabelky pro plesové použití. Odhaduji v duchu, jak nepatrný musí být její výdělek. Není mi z toho smutno. Vím, jak velká je i bude její odměna.
    Nejsem samozřejmě jediná, kdo si tohoto, masmédii zcela nezviditelněného a neadorovaného lidského fenoménu - opravdové „Celebrity“, všímá. I dospělí se rádi zastavují u této stále duševně mladé ženy, která sama má velkou rodinu, je už babičkou a má starosti. Přesto ani na okamžik… po léta… neustává v jakési navýsost potřebné výchovné a pomoci plné činnosti. Je tu zkrátka pro děti ze širokého okolí této pěkné části Prahy, poblíž toku Vltavského. Snad bychom ji, my rodiče a prarodiče, měli zahrnout vděkem, uznáním a odměnou, kterou však ona s určitostí neočekává. Často spolu hovoříme, když provázím své nezvedené potomky ze školek a škol, a já cítívám, jak i na mne blahodárně působí její radostná podstata a nelehko slovy definovatelná energie. Přenáší se na mne a já odcházím s úlevným pocitem sounáležitosti lidské a s radostí v srdci. Kéž by nás bylo více, takovýchto uvědomělých pomahačů potřebným a blízkým… a hlavně našim znejistělým dětem. Snad je to ta nejzáslužnější a v Česku zcela nedoceněná služba. Snad je tato hezká paní osudovým tkaním vybrána, vyvolena k takovéto činnosti. Věřím, že se právě díky její laskavosti, empatii, otevřenosti srdce, toleranci a obětavé, prakticky nezištné práci, jako zlatým klíčkem dají otevřít dětská srdce a ona do nich dokáže vstoupit snadněji a účinněji, než se to dařívá nám, jejich rodičům a prarodičům. Má zřejmě jakýsi zvláštní dar od našeho Stvořitele, talent být tu pro druhé, pro ty nejmenší a nejslabší… podmíněný láskou k dětem, jemnou intuicí, vcítěním a přirozenou inteligencí. A tak i největší drsňák - teenager, zdánlivě nezvladatelný, se v tom mrňavém prostoru, prozářeném duší usměvavé paní Jáji, mění v beránka, který s údivem objevuje galantnost, pokoru a vděk, skrytá pozitiva své budoucí velké osobnosti.
    A tak zkouším na závěr přát nám všem jediné: „Nechť dlouho takto nezištně pracuje s českými dětmi tato, tak záhadně profesionální, byť tituly neobtížená, „Velká vychovávatelka“ a kamarádka nových lidí! Nechť ještě dlouhá léta obdarovává sebe i bližní pochopením, empatií a pokornou a prostou lidskou láskou!“

... a moje dlaně bělely a průsvitněly, čím více lidstvím naplněných činností vykonávaly.
 Rozdávala jsem vše, co mi patřilo, kochajíc se Soucitem, Láskou a Milosrdenstvím…
Čím však byly mé dlaně prázdnější, tím méně šlo unést vonné spousty nečekaných darů.

                                                                                                                 (BO.)


                                                                                                   Alena Klímová-Brejchová



Zpět na články

 
© 2009-2017   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one