Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…

Svatý Grál… ( aneb o čem dnešní ženy dumají)

              Po několik let se už zamýšlím nad fenoménem, jakým je po mnoho staletí Svatý Grál. Zdálo se mi nevhodné a ryze subjektivní o tomto tématu mluvit či psát, i když jsem náznaky svých závěrů do svých básní vkládala. V poslední době jsem, ke svému upřímnému údivu, zaznamenala několik naprosto shodných informací i na internetu, a také jsem od svého niterného Rádce dostala povolení k napsání tohoto článku. Přesto si toto své uchopení představy o Svatém Grálu nedovolím nikomu vnucovat. Ostatně ani to nelze a já to přijímám. Stejně tak, jako o nadrealitě Božství, si smí každý z nás i o tomto fenoménu ponechat svoji představu, až do její eventuální vyzrálé proměny.
              Všichni víme, co vše už o tomto „Svatém Poháru“ bylo napsáno. Mnoho mužů, doslova stovky let, jej hledalo. Ano, celé věky už při tomto hledání uplynuly. Tito muži  za vidinou nalezení a ochrany Poháru Svatého Grálu putovali ve zbroji, za prolévání krve a byli dozajista při této bohulibé činnosti odhodláni i zemřít. Nikdy však jimi tento Pohár-fenomén nebyl nalezen, nikdy dosud jej „muži“ nenalezli. Dumala jsem, kolik králů a vládců by bylo dalo za něj vše co vlastnili. Mnoho jich toužilo vzít do vlastních rukou  drahocennost jakou si pod tímto pojmem přestavovali. Dávní kataři byli prý jeho ochránci, také legendy o králi Artušovi, keltská spiritualita o něm hovoří a zároveň i celé Abd-ru-schinovské hnutí, filosofie pana Irmingarda Bernhardta, z Vomperbergu v Tyrolích je založena na Poselství Grálu. Neméně než nejrůznější ozbrojení hledači Grálu, četní vladaři i rytíři všeho druhu, dumali o Poháru Grálu básníci. Prý se nejvíce přiblížili duchovní pravdě, ale přesto jejich inspirované sdělení mělo ještě vycítitelný a jasný materiální základ.                Dnes se zdá, že se navrací správné pochopení tohoto fenoménu  převážně díky inspirovaným a zasvěceným ženám. Opět se snad do tohoto stvoření navrací představa Velké Matky… plnohodnotného ženství, které uctívali například staří Keltové. Jejich Bohyně… Velká Matka, byla dárkyní života a Muž, přítomný a ochranitelský, ji měl při této svaté činností stát po boku jako oplodnitel a ochránce jejich společných dětí, nových to bytostí tohoto Stvoření. Tento stav byl rovnovážný a celistvý.
              Legendy o Svatém grálu po tisíciletí dokonale komplikovaly správný náhled na tento fenomén. Žádný pohár Svatého grálu nebyl zatím nalezen. Na hledání soustředěnému lidstvu, díky těmto už legendárním zastíněním, dokonale unikla pravá podstata této záležitosti. Prajednoduchá nádherná podstata. Vlastně, když se to tak vezme, lze říci, že Poznání je radostný úsměv a také velký údiv, že správné pochopení  fenoménu, jakým dozajista Pohár Svatého Grálu je, mohlo být po tolik staletí zahaleno neuvěřitelně hustým závojem nevědění. Všichni moudří tohoto světa ví, že nic se neděje bez hlubokého a důvodného účelu a mnozí z nás se snaží chápat věci minimálně ve dvou rovinách. V té základní, která je našemu přemýšlení nejblíže, v rovině  hmotné, materiální, které jsme poplatni svým vkloubením do těl, jak by řekl básník, ale zároveň i v té druhé rovině, rovině duchovní -  spirituální. Než se vrátím ke svému krásnému a radostnému Poznání, o které se toužím podělit, dotknu se ještě docela zajímavé představy pana Abdruschina o Svatém grálu. Vynechám složitosti, v jakých manévruje s rozdělením stvoření na božskou sféru, i sféry nižší, božsky bytostné a hrubohmotné.
               On docela zajímavě vidí Svatý Grál jako zástavu věčné dobroty Boha Otce a jako symbol jeho nejčistší božské lásky a zároveň jako východisko Boží síly. Jeví se mu v jeho představě jako nádoba, jejíž obsah neustále vře a vlní se jako rudá krev, aniž by kdy tento pohár přetékal. Je ozářen nejjasnějším Světlem a pouze duchovně nejčistší bytosti, které nikdy nebyli lidmi, se stávají jeho strážci. Je uschován na nejvyšším místě bytostně duchovní úrovně, v prostorách Hradu Svatého Grálu, který se nachází se na nejzazší hranici směrem už ke sféře ryze Božské. Čas od času se zjevuje nad nádobou Grálu bílá Holubice, jako opětovný projev božské lásky Otcovy a přináší obnovení síly, síly Ducha Svatého, na čemž prý závisí trvání celého našeho lidského stvoření. Tato vždy znovu obnovovaná síla proudí dolů, do celého vesmíru jako údery pulzu v tepnách, jako příliv nového života. Nakonec však pan Abdruschin naznačuje, že lidský duch, usazený zde, na zemi, v hrubohmotnosti těla, toto dění bude znát pouze jako mystérium a těžko ho bude ze své nevýhodné pozice chápat.
              Je to jistě zajímavá část jeho filosofických úvah, stejně tak, jako byly i ostatní legendy. Na příklad příběhy křesťanských rytířů, či katarů a ostatní četné příběhy o Svatém Grálu. O to zajímavější je však skutečnost, že v poslední době, zhruba kolem roku  2012, přichází mnoho lidí s myšlenkou, která je i mně, už dlouhou dobu, vlastní. Grálovské dění se zdá mnohem jednodušší a možná máme řešení a klíč k pochopení této záhady přímo před sebou. Na dosah je Pohár, Svatý pohár! Je krásně prokrvený a hebounký jako samo mladé a plodné lidské tělo. Ano, děloha ženy, kterou také vlastním, mi vždy připomínala dvouuchý růžový pohár. Musím říci, že Pohár, ze kterého vzešel veškerý nádherný život na této, a možná i na jiných planetách. Tato živá ústrojná nádoba je nepochopitelně vzácný dar, kterým příroda ženu i celé lidské stvoření obdařila. Je to dar, který byl Velkým Architektem vesmíru neuvěřitelně dokonale konstruován a žádný, sebevíce zlacený a démanty zdobený pohár, nemá ani zlomek ceny této podivuhodně přizpůsobivé a živné části, která je na planetě Zemi naším prvobytem. Vznášíme se v tomto „Poháru“ jako malí plovoucí andělé a díky zázračnému propojení mateřských a otcovských polovin, vejce a spermie, vzniká život nové bytosti. Vzniká a roste naše osídlitelné tělo a my v něm po svém zrození podstupujeme rozličné exameny, na více či méně dobré známky skládané, duchovně zrajeme a také znovu plodíme… což jsou významné důvody naší pozemské pouti.
           A jsou to opět Ženy… Ženy krásné, naplněné láskou, magickou moudrostí a úrodným lůnem, které dnes, podobné dávným keltským Bohyním, v čase poplatném už třetímu tisíciletí po narození Krista, přinášejí radostné poselství o Svatosti Poháru Grálu. Poháru, obnovujícím a zachovávajícím život na Planetě Zemi. Proč? Protože nazrál čas pro toto Sdělení, a také proto, že tento fenomén, který je součástí jejich těl důvěrně znají a využívají pro zachování života na Zemi. Tím se liší od hledajících a většinou ozbrojených mužů, kteří život častokrát neochraňují, ale ve zbytečných válkách ničí. Usmrcují syny své i syny žen, které ony tak láskyplně porodily a vychovávaly. Kéž už toto zlo skončí! Kéž se tak stane!
          Ano, Sdělení přinášející jsou opět zasvěcené lidské Ženy. Ty, které jsou plné  pečující a ochranitelské něhy, ale i velké síly, citlivé péče, soucitu a tolik potřebné tolerance. Ženy, které jsou schopné zralé bytostné lásky. Všechno své celistvé Ženství dávají takovéto Ženy do služeb závažnému účelu zachování života v tomto prostoru.  Je samozřejmé, že vnímají i své ohrožení, ohrožení svého život při aktu plození, vnímají i nejrůznější nebezpečná, starosti a stres přinášející úskalí, při výchově svého hnízda a přece, naprogramovány Božskou vůlí, se po tisíciletí vědomě vrhají do tohoto nebezpečí. A patrně, pokud bude Planeta v pořádku a součástí tohoto vesmíru, budou takto činit i v dalších tisíciletích.
           Daleko snadněji než věčně ozbrojení a za nejrůznější - izmy i o světská území, slávu a moc bojující muži, takováto vědomá Žena pochopila fenomén Poháru Grálu a jeho Svatosti. Pochopila jej v jeho dvou základních rovinách. Hmotná rovina je Pohár-děloha v jejím těle, v hebounkém a nádherném Hradu Grálu, ze kterého prýští nový život, tepající rudou a snad i svatou krví a ta druhá rovina je rovina ryze duchovní. I tam je  esoterický Hrad Grálu, střežící  duchovní pohár, plný božského Vědomí a Lásky. Pohár Grálu, plný subtilní a transcendentální materie inspirovaného sdělení a tudíž i jemného vedení lidských bytostí po cestách spirituálních k Bohu-Otci. Klíč k oběma rovinám, na kterých se Hrad Grálu a v něm ukrytý Pohár nachází je Láska a tato Láska je náplní vznešené, moudré, dnešní, snad mnohokrát na svět inkarnované… staronové ženy… a já musím říci, že nejen matky.
            Toto Poznání snad mělo být uschováno a chráněno až do dnešní doby, kdy Vědomí lidstva je proměňováno, naplňováno skvělou energií a zmoudřením. Snad smíme tedy už doufat, že toto proměněné lidské Vědomí je odkaz z mystéria Kristovy božské Lásky.  Že je to živý dar, kterým bude další lidství na planetě zušlechtěno a uvědoměno o Pravdách nejvyšších. Věky duality mužské a ženské části, ve kterých se vše podřizovalo světu mužskému se pozmění. Doufejme a upevňujme Představu, že vývoj povede cestou Celistvosti k Jednotě a „Ženy – Bohyně“... v něm předají své skutečné hodnoty i talenty, že konečně rozbourají nefunkční vztahy a zraňující společenské systémy. Snad konečně nastane „Čas uznání „Ženy“ v její Grálové svatosti“, a také uznání bytosti, nazývající se Země. Tehdy teprve bude opravdu Svatý Grál správně pochopen a využit k dobru lidstva. Tehdy se z mužů stanou opět rytířští ochránci, kteří budou ženu uctívat jako poklad Bohem jim daný. Opět nutnou dávku cudnosti vyznávající žena bude uzdravena ve svém, nyní zdánlivě onemocnělém a zdivočelou honbou za sexuálním požitkem destruovaném ženství. Uzdravena Božskou ženskostí žen osvícených a zasvěcených, žen Kosmem dokonale vedených… Bude uzdravena skrze Pohár Grálu, který v pozemských hmotných i  duchovních esoterických oblastech produkuje, střeží a ochraňuje… řídí a ozdravuje veškerý vesmírný život.
          Na závěr se lze chápavě a úlevně pousmát všem těm usilovně hledajícím mužům. Bože, měli přece ten slavný Pohár Grálu vždy tak blizoučko sebe, tak na dosah i dotek svých velkých dlaní. Mohli se ho každičký den dotýkat, vstupovat do něho, zasévat své sémě… Mohli z něho pít věrnost, něhu, ochrannou péči, inspiraci a lásku… Vždyť ten Svatý Pohár Grálu se ŽENA nazývá!!  S úlevou a nekonečnou radosti doznávám, že toto Kosmickými informátory velkoryse darované Poznání… je ÚSMĚVNÉ!
 
BO.-žena

 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one