Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…

Rozhovor s českým malířem… Jiřím Hruškou

     Jiří Hruška se narodil 10.února 1921 v Paříži a od roku 1926 žije v Praze. Jeho otec byl uznávaným sochařem. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval na zlínské Škole umění v sochařském oddělení prof. Vincence Makovského. V roce 1950 absolvoval ve speciálce prof. V. Rady u něhož byl později asistentem.
 
 
… Namaluj malíři ruce žen,
krásné jak bělostné květy
na zlatém talíři
a vlož do nich Lásku, jak Růži,
jak démant, jak kouzelný šém
Nechť se Ti malíři
Dílo Tvé podaří…
 
                                   Jiřímu Hruškovi… BO.- žena
 
 
     Sedím v příjemném prostředí pražského bytu malíře Jiřího Hrušky a bez dechu obdivuji jeho i dílo, které za svůj dlouhý a plodný život vytvořil a shromáždil. Obrazy, dnes již více než devadesátiletého tvůrce, jsou rozvěšeny po zdech bytu a téměř je zakrývají nádherou barev a tvarů. Jsou to převážně svěže vytvořené obrazy krajin a zátiší. Zásuvky speciální úložné skříně přetékají studiemi, kresbami, akvarely a hlavně pastely. Mám dojem, že jakési podivuhodné magma natéká v duhových barvách do mých dlaní. Nádherná a nezapomenutelná je tato chvíle.
     Nad hrníčkem výborného čaje přemýšlím, jak je možné, že vůbec nevnímám ten vysoký věk muže, který svěže a mladě vypráví a také skvěle vypadá. Je více než jasné, že energie, díky které výsostní tvůrci tvoří svá díla, skvěle působí i na naší tělesnou schránu. Zaujatě si povídáme a já si uvědomuji, že tento rozhovor by neměl být veden jen pro uši mé. Už také vím, že se tento muž ve svém předlouhém tvůrčím období dokázal s nebývalým úspěchem zahledět do tajemné a věčně mlčenlivé tváře samotné matky Přírody, která je první tváří, do které se umělecky tvořící bytost musí zahledět dříve, než přikročí ku svému cíli. Když se tvůrci zdaří s velkou pokorou sledovat její rysy, ponořit se do hloubi jejích zraků a naslouchat moudrosti její mluvy, potom mu ona dokáže všechna skvělá poučení štědře darovat. Výsledkem mého pozorování a rozhodnutí vést rozhovor jsou následné odpovědi malíře, pana Jiřího Hrušky na mé všetečné otázky:
 
1. Vracíte se ve vzpomínkách do Vašeho dětství? Jak na něj vzpomínáte a jak Vás ovlivnili Vaši předci a příbuzní?  

     Vzpomínky z dětství…  V tom tajemném počítači, v paměti lidského vědomí, jsou nashromážděny rozličné události z dávné i blízké minulosti. Stačí se prolistovat starými fotografiemi a znovu objevujeme zasuté příběhy, které nám připomenou tváře tak mnohých, se kterými se už nikdy nesetkáme. A u mne jsou to především tváře rodičů, hlavně matky, kterou stále vidím před očima zřetelně v mnohých podobách, vždy laskavých…
 
2. Co, nebo kdo byl inspirací k malířské tvorbě a zároveň jejím spouštěcím mechanismem. Kde je počátek Vašeho životního díla?
 
     Rodiče se rozešli už v mém dětství, ale otcův příklad – byl akademickým sochařem – návštěvy v jeho ateliéru s jeho nezapomenutelnou a inspirující atmosférou, byly bezesporu nenápadným impulzem, abych se začal vážněji zajímat o umění. Částečně k tomu všemu přispělo i reálné gymnázium, zakončené maturitou.
 
3. Jak jste se připravoval svou výsostnou roli malíře?
 
     Je zajímavé, že to nebylo sochařství, ale malířství, které mne lákalo vůní barev a zdánlivě přístupnější formou zpodobení mých zážitků výtvarnou mluvou. Objevil jsem jakési kurzy kreslení. Zadání úkolu bylo vytvořit portrét živého modelu, což byl rovněž objev, stejně jako samotná kresba.
 
4. Nemáte dojem, že někdy akademické učení trochu tvůrci přistřihne křidélka?
 
     Poprvé padlo rozhodnutí dát se na nejistou cestu uměním, když jsem se přihlásil ke zkouškám na Školu umění ve Zlíně. Kupodivu prvý krok vyšel, byl jsem přijat ke studiu do sochařského atelieru Vincence Makovského. Se studiem souviselo tehdy i zaměstnání v Baťových dílnách, a to ve výrobě u běžícího pásu, nebo ve strojovně. Dnes se dá říci, že to byl vlastně úspěch, protože v Protektorátu byly zavřeny vysoké školy i všechny školy umělecké. Mé studium na zlínské umělecké škole přerušilo po dvou létech, v r. 1942, nasazení na nucenou práci v Německu. Mám dojem, že tyto těžké a složité okolnosti mého života i celé té současné doby okupace přispěly naopak k mému přesvědčení, že není pro mne jiné řešení, než vsadit na nejistou kartu – na cestu za hledáním a poznáváním umění.
 
5. Měl jste, či  ještě máte, nějaké vzory v oblasti  malířské tvorby?
 
     Mým životním idolem byl Vincent van Gogh. Jeho strastiplný život a výjimečná tvorba mne očarovaly. Vždy jsem si však byl vědom, že jedinečný styl jeho tvorby je neopakovatelný.
 
6. Jaký je Váš vztah k Janu Zrzavému?
 
     S Janem Zrzavým jsem měl možnost se seznámit v Okrouhlici, jeho rodišti. Po válce jsem se oženil s malířkou Vendou Truhlářovou, která byla příbuznou Jana Zrzavého. Matka mé paní, paní Venda Kaizlová, byla sestřenicí  Jana Zrzavého.
Můj vztah k němu byl tehdy uctivým obdivem začínajícího studenta k slavnému tvůrci. Nikdy jsem se tímto svým postojem netajil, ale dnes vím, že naše úsilí, životní postoje a tvůrčí cesty byly rozdílné.
 
7. Domníváte se, že Vaše tvorba ovlivnila i tvorbu Vaší dcery, paní malířky Venduly Císařovské?
 
     Podobně jako je to i u mne, a to nejen u vzorů jako byl Vincent Van Gogh, či Jan Zrzavý, tak je tomu  i u mé dcery, malířky Venduly Císařovské.  Úcta k Janu Zrzavému není překážkou k její vlastní tvorbě. Jde svou cestou, která je neovlivnitelná.

8. Je nějaké místo na světě, které Vás nejvíce k tvorbě inspiruje a kam byste se chtěl   v   popřípadě ještě vrátit a pracovat tam?
 
     Celý život jsem prožil v Čechách, v Praze, jen několik let po mém narození jsem s rodiči žil v Paříži, kde byl můj otec úspěšným sochařem. Avšak mnohou inspiraci ke své malířské práci jsem nacházel na krátkých prázdninových pobytech například v tehdejší Jugoslávii, Bulharsku, Itálii, Francii, Belgii, v Rakousku i v tehdejším Sovětském Rusku. Jistěže bych se do těchto míst rád navracel, ale má zdravotní kondice mi dovolí vracet se tam už jen ve vzpomínkách. Vše má zákonitě svůj čas, nezbývá než to respektovat.
 
9. Jaké bylo Vaše nejkrásnější životní období?
 
     Moje odpověď bude zdánlivě banální. Nejhezčí  životní období patří samozřejmě  mladému věku. Tehdy jsme plni sil a očekávání, život začíná, tak mnohé je před námi a my nic nevíme o bolení kloubů.
 
10. Nemyslíte, že je načase odložit na chvíli štětce a začít pracovat na svých pamětech, stejně tak, jako na svém autoportrétu?
 
     Někdy mi opravdu mé životní příběhy připadají zajímavé. Ale nedokáži objektivně posoudit, zda mám právo předpokládat, že by někoho mohly zaujmout. Co se týká mého autoportrétu, je dávno namalován. Jen má tvář na něm je o mnoho let mladší.
 
11. Kdybyste se teď měl znovu narodit a mohl se ihned rozhodnout, jakou cestu byste si  pro svůj nový život vybral?
 
     Snad každý z nás se v životě dopouští malých i větších chyb a omylů. Bylo by skvělé, kdyby je bylo možno napravit, začít znovu, lépe a poučeněji. Nelze se však vrátit v čase a já si jiný život zatím neumím představit. Kdyby to v jiném životě bylo možné, snažil bych se těch špatných stránek lidského chování vyvarovat. Jedno vím však i dnes jistě… Umění by mi bylo nadevše a především.
 
12. Vzpomínáte si, na svůj prvý prodaný obraz?
 
     Bylo to ve Zlíně a já si už hodně matně pamatuji, že si ode mne, studenta, manželé Gajdečkovi koupili květinové zátiší. Rád bych se někdy na tento svůj obraz podíval.
 
13. Jaký je v Váš názor na naše i současné světové umění a obchodování s ním?
 
     Tak na tuto otázku bych potřeboval opravdu více času. Především nutno říci, že původ slova „Umění“ je odvozen od slova „Uměti“. Mám často pocit, že se tato souvislost dnes vytratila a platí to pro mnohá odvětví umění. Pro výtvarné umění zvlášť. Jeho smysl, jeho prostor byl vymezen v dvojrozměrném a trojrozměrném prostoru. Tvůrci se vyjadřovali barvou, kresbou, prací v kameni, bronzu, pálené hlíně, a to odjakživa. V současnosti se výtvarné umění pokládá za výtvarné i když mluví řečí zcela vzdálenou tomu původnímu. Dnes je to film, videa, fotografie, jakési happeningy, to vše je pokládáno za výtvarné umění. Výtvarní umělci, malíři, sochaři, grafici po celé dějiny vytvářeli svá díla v různých profesních, řemeslných a chráněných společenstvích. Například to byly cechy, které garantovaly poctivost umění. Dnes jsme v některých renomovaných galeriích přesvědčováni, že poškrábané gramodesky jsou uměním a v uměleckých soutěžích obdrží první cenu v oboru výtvarné umění fingovaný atomový výbuch. Dvě staré železné obruče, zakoupené za miliony jsou presentovány jako umělecké dílo. Našlo by se mnoho příkladů, kdy šok, paumění, antiumění, či veškeré čmáranice na budovách a veřejnosti hyzdící města jsou nazývána uměním. Historie moderního umění nás dokonce poučí, že k vrcholným dílům umění patří i sériově vyrobená záchodová mísa, nebo věšák na kabáty. Smutné, ale možná poučné, jak oddělit zrno od plev.
 
14. Přemýšlíte o osudu svých děl v budoucnosti a jaký osud by byl z vašeho pohledu pro ně nejlepší?
 
     Samozřejmě že o osudu svých děl přemýšlím ale spíše starost o ně přenechám  svým dědicům.
 
15. Jaké jsou Vaše další tvůrčí plány?
 
     Pokud mi dovolí mé zdraví, rád bych ještě i nadále maloval…
 
16. Máte spočítáno kolik výstav Vašich obrazů se uskutečnilo a kde všude byla Vaše díla   prezentována?
 
     Samostatných výstav jsem napočítal okolo třiceti. Skupinových výstav jsem se nedopočítal. Vystavoval jsem většinou v Čechách. Ve skupinách jsem vystavoval ve Varšavě, Sofii, Kanadě, USA, Německu.
 
17. Kdyby vám zbylo trochu času, jaká kniha by Vás zajímala? Jsou knihy, ke kterým     se rád vracíte? Oslovuje Vás například poezie?
 
     V mé knihovně je řada knih, které jsem si během života pořídil. Velkou skupinu tvoří výtvarné monografie, která rád občas vezmu do rukou a těžko mohu říci, která je mi nejmilejší. Rád se podívám na antické umění, na renesanční umění, francouzský impresionismus, fauvismus, české umění od slavné gotiky až po dnes. Poezii mám rád ať ji napsal Mácha nebo Hrubín, Nezval, Seifert, Holan, nebo Hora.
 
18. S kým byste rád poseděl a popovídal si, možná při dobrém vínku, třeba na Vaši krásné chalupě?
 
     Na severu Čech, poblíž Litoměřic máme chalupu, starou více než 150 let. Je půvabná svou původností i moderními prvky, kterými jsme ji obohatili. Rádi přivítáme k posezení každého, kdo o to bude stát a při dobrém vínku si popovídáme třeba o umění či o přírodě, která je umělcům nejlepší učitelkou i nejvyšší inspirací…
 
 
                                                                          Rozhovor vedla Alena Klímová ( BO.- žena)
 

Zpět na články

 



 

© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one