Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…

Pražský medailér, sochař a malíř... Milan Knobloch

Anotace: Odhalení busty Humprechta Jana Czernína z Chudenic v Kosmonosích
 
        Dne 10.10.2014 proběhlo zajímavé setkání kosmonoských rodáků, městského zastupitelstva a tamního Občanského sdružení se členy rodiny současných Černínů, a také příznivců z řad novinářů a spisovatelů. Dostavil se i třiadevadesátiletý  M. Knobloch – pražský sochař a medailér, což bylo hodno velkého obdivu.
       Toto dobře organizované a připravené setkání se uskutečnilo ve sluncem zalitém parku kosmonoského zámku při příležitosti odhalení nové busty šlechtice Humprechta Jana Czernína z Chudenic (1628 – 1682). Tvůrcem busty (poprsí H. J. Czernína ) je akademický sochař Milan Knobloch (1921)... čestný člen města Kosmonos. Busta je umístěna na okrově zbarveném mramorovém podstavci, který je dílem pana Františka Hausdorfa.
       Odhalení se zúčastnil také současný člen rodu Černínů, hrabě Theobald Czernín s chotí Polyxenou a synem, hrabětem Tomášem Czernínem, který v milém projevu prohlásil, že je vnukem dávného Humprechta Jana, s devíti „pra“ před  tímto slovem. Dobře připravené setkání v pěkně opravovaném zámku v Kosmonosích bylo zakončeno chutným pohoštěním, které připravily místní hospodyně a později i rautem v zámeckých prostorách. Město Kosmonosy je romanticky krásným místem, poblíž slavné Mladé Boleslavi a má to štěstí, že je vedeno  schopným zastupitelstvem s moderním přístupem k vedení svěřeného teritoria a empatickým obnovováním tradic, což vede k návratu k dávným kořenům...  
 
Pražský medailér, sochař a malíř... Milan Knobloch (velikáni doby)
 
       Sochař a medailér, ale i malíř, pan Milan Knobloch, patří k nejvýznamnějším žákům zakladatele české medailérské školy Otakara Španiela, u něhož studoval v létech 1947-53 na pražské AVU. Jeho tvorba je neuvěřitelně rozsáhlé mistrovské dílo, vycházející z kulturních tradic národa a má po dlouhá léta významný mezinárodní ohlas.
       Narodil se v roce 1921, a tak je pro nás, současníky, stále těžší uvěřit, že už mu bude devadesát tři let a stále ještě pracuje. Lze říci, že po celý svůj tvůrčí čas vynikal mimořádným smyslem pro individuální psychologii portrétovaných osob a dokázal vystihnout nejvýznamnější rysy lidských osobností se sochařskou precisností, a to vše na drobném tvaru medaile. Jak sám říkává...: „Medaile je monument, který se musí vejít do lidské dlaně.
       Vždy mne fascinovala možnost vyjádření osobnosti i doby a reality – možnost na líci a rubu plasticky spodobnit citový i myšlenkový svět géniů, ducha klíčových událostí historie i smysl současného usilování. Jedině medaile a mince má svůj rub a líc, avers a revers – jako sám život…“
       Byt pana Milana Knoblocha je nyní už i jeho ateliérem. Velké krásné prostory poblíž centra Prahy, připomínají skvělou výstavní síň,  ale on sám nejraději pracuje na svých medailérských dílech na opravdu malém kousku plochy… v kuchyni. Tam návštěvníkům, připravuje jeho paní i kulinářsky a výtvarně velmi dobře komponované pohoštění a skvěle vonící kávu. Pan medailér, stále pěkný a vysoko urostlý muž, se totiž poprvé oženil ve svých krásných osmdesáti létech a ve tvářích obou manželů lze číst, že jsou spolu šťastni.
       Po tomto milém zjištění lze bez dechu obdivovat na stěnách rozvěšené aversy a reversy medailí, tu shakespearovskou, která byla předána do Shakespearova muzea ve Stradfordu, ale i jako dar současné britské královně Alžbětě. Pečlivé studium si zaslouží bezesporu tvář na medaili Mikuláše Koperníka z roku 1973, za kterou byl mistr oceněn Řádem za zásluhy o polskou kulturu i známé ušlechtilé linie tváře TG. Masaryka.
       Někteří návštěvníci smí na chvíli podržet, v trochu se chvějících dlaních, sádrové odlitky posmrtných masek, které umělec, Milan Knobloch, vlastnoručně snímal známým osobnostem. Smí se zatajeným dechem naslouchat vyprávění, jak v neuvěřitelně složitých podmínkách, ve spolupráci se sochařem Jaroslavem Vackem, byla snímána a posléze odlita posmrtná maska hudebního skladatele… Bohuslava Martinů. A to po dvacetiletém spočívání v písečném hrobě ve švýcarském Liestálu. Patrně formalínem konzervované tělo bylo exhumováno ve výborném stavu a převezeno do tehdejšího Československa v roce1979. Je samozřejmě známa neuvěřitelně zajímavá fotografie z této činnosti, prezentovaná v překrásné monografii o Milanovi Knoblochovi a jeho dílech, která byla vydána v roce 1998 pražskou Lyrou Pragensis. Přesto podrobnosti té nezvyklé a patrně i nezáviděníhodné práce jsou velmi překvapující. V době snímání posmrtné masky skladatelovy bylo prý velmi teplo a výpary látky, konzervující tělo, byly těžko snesitelné. Znám i monumentální pomník tohoto hudebního velikána z roku 1990. Je ze žuly a bronzu, vysoký více než tři metry. Stojí v Poličce a na fotografii, kde umělec pracuje na jeho prvé hliněné versi, se zdá Milan Knobloch, jinak vysoký muž, tak malý...
       Je pozoruhodné, že kromě své ženy, má pan sochař a medailér ještě tři lásky, spjaté se třemi „M“… S Wolfgangem Amádeem Mozartem, Bohuslavem Martinů a  G. Mahlerem, na jejichž bustách i pamětních deskách dlouho pracoval. Je nutno však přidat ještě i další „M“…  básníka Karla Hynka Máchu. V jednom z pokojů pražského bytu pana medailéra Knoblocha stojí vysoký a štíhlý pracovní stolek a na něm vždy nějaká nová, ještě syrová, práce v hlíně. Postávají tam však také nejrůznější busty našich velikánů. Mezi nimi je nepřehlédnutelná podivuhodná tvář krásného mladého muže s rozevlátými vlasy a zasněnýma očima. Ano, opravdu to je nesmírně zajímavá busta našeho básníka lásky, Karla Hynka Máchy, z let osmdesátých. Ta, na které pan Milan spolupracoval s naším předním vědcem, antropologem prof. Emanuelem Vlčkem. Podle dochované lebky básníkovy, i s jeho malou poúrazovou deformací kostí tváře, se Milan Knobloch velmi zajímavě a zdárně pokusil o odvození jeho autentické podoby. Kolika umělcům se to takto podařilo? Netřeba dále fabulovat...
       Není zde možno vyjmenovat a vyčíslit kolik reliéfů tváří zajímavých lidí na medailích, ale i bust, soch a pamětních desek, bylo pozornou, zasvěcenou a snad se dá říci i k velké tvorbě posvěcenou rukou mistrovou... ztvárněno. Tato jemná ruka jim vtiskla do tváří život,  zručně ciselovala do tvrdé hmoty lidskou duši a snad i myšlenky, které portrétovaným letěly za života hlavou. Je jisté, že Milan Knobloch je z bratrstva těch nemnoha božsky inspirovaných tvůrců, kteří jsou obdařeni vysokou mírou citu, empatie, i umělecké invence. Vlastně už od šedesátých let minulého století, nepřestal ani na chvíli plnit svůj tvůrčí úkol. Nelze spočítat, kolik stovek, snad spíše tisíců pokusů na sádrových odlitcích medailí i mincí jej dovedlo k finálnímu dílu. K dílu, které se mnohdy vejde do lidské dlaně. Ano, to on byl vyvolen k výsostné tvorbě, která přečká věky a bude mnohé generace učit, obohacovat a těšit.
       Na počátku roku 2011, dokončil pamětní medaile s cyrilometodějskou tématikou. Dvanáctého února  t.r. byly odvezeny do Vatikánu a arcibiskup pražský, metropolita Dominik Duka, je předal při slavnostní instalaci pamětní desky sv. Cyrila v římské bazilice sv. Klementa jeho eminenci… papeži Benediktu XVI.
       Při pohledu na hojnost a kreativitu tvorby tohoto umělce nelze nevěřit, že tu stále s námi budou tvůrcova křídla, jeho mnohovýznamnost plamene, květů, slunce, oka, heraldických znaků, ale i smyslných křivek ženských těl, houslí a v neposlední řadě něha mladičkých dívčích tváří. Bude s námi i slavnostní námět, paměť dějin, vnímatelná krása, slučitelná s formou kovu – hmoty. Bude tu monumentální paměť českých dějin, která se díky jeho zručné a jemné ruce, jejím dotekům, vejde do teplé lidské dlaně.
       Mnoho významných osobností se stalo jeho přáteli, snad lze jmenovat již zemřelého presidenta Václava Havla, velvyslankyni USA, paní Shirley Temple, skladatele a dirigenta Rafaela Kubelíka, Adolfa Borna, Karla Gotta, předsedkyně mezinárodní Shaksepearovdké společnosti, prof.dr. Ann Jennálii  Cookovou, dr. J. Kotalíka, spisovatele dr. Z. Máhlera a další a další významné osobnosti. V neposlední řadě lze uvést i anglickou královnu Alžbětu, která obdržela k 440. výročí narození Williama Shakespeara krásnou kasetu s medailemi tohoto významného básníka, na jejichž aversu je Milanem Knoblochem zajímavě ztvárněná jeho tvář a na reversu růže a meč. Básníkovy sonety jsou M. Knoblochovi velikou inspirací a k sonetům této velké osobnosti bylo vytvořeno mnoho nádherných „monumentů, které se vejdou do dlaně“, ale též vstoupí navždy i do lidských srdcí.
       Neopakovatelné jsou chvíli v ateliérovém bytě tohoto více než devadesátiletého tvůrce a je příjemné si uvědomit, že ti, kteří nejvýše z řad lidských stád vyčnívají, obdařeni výsostnými tvůrčími schopnostmi, nějak zákonitě oplývají i nejvyšší skromností, pracovitostí a pokorou. Ano, snad je to dobře, snad jsou záměrně v určitém období života i zneviditelněni, aby nebyli nikým a ničím rušeni. Aby směli v klidu a soustředění dokončit božský příkaz „Tvoř“… Aby, obdařeni výsostnou láskou a nekonečnou pílí rovnající se řeholi, mohli splnit „Velký úkol“, s jehož zadáním na planetu Zemi přišli. Vždyť i božský básník W. S napsal...: „ Tělo je jenom schránka bez vší ceny, ale tys ve svém díle cele obsažený...
                                                                                                                                                                                                                   Alena Klímová-Brejchová        (BO.žena)

Zpět na články

 



 

© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one