Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…

Portrét české ak. malířky, Dany Puchnarové (2014)

        Vždy mne neuspokojuje obvyklý a dokonale okleštěný výklad, jakési zběžné curriculum vitae lidských tvůrců. Například: „Dana Puchnarová, narozena 22.ledna 1938 v Praze. Absolventka AVU – Praha (1963). Malířka, grafička, ilustrátorka, výtvarná pedagožka, činná i literárně. Oceněna doma i v zahraničí mnoha cenami“. Pak obvykle následuje výčet samostatných autorských i skupinových výstav a... doporučení tvůrcových vebových stránek.
        Dumala jsem o tomto fenoménu, když jsem seděla jednoho květnového dne na maličkaté... pidizahrádce významné malířky a literátky Dany P. (Se smíchem vždy tvrdí, že na tomto kousku české půdy, která je jejím skrovným vlastnictvím, sídlí víly). Přemýšlely jsme při voňavém mátovém čaji, kdy a kde jsme se vlastně spolu potkaly. Ano, bylo to před více než deseti léty v kadidlem provoněném prostoru chrámu Starého Mystického Řádu Růže a Kříže.Tentokrát však zahrádka Danina, ten přírodní chrám, voněla po nádherných čajových růžích s názvem Superstár. Byla doslova přeplněna všelijakými rostlinami a ovocnými stromy a vtěsnána mezi nízký domek malířčina atelieru i skladu jejího díla a její obydlí. Tím je už mnoho let malý bílý domek s valbovou střechou, který se zdá jaksi k zemi schoulený. Hlídá jej neohrožený drsnosrstý bodyguard, pes jménem Flíček. Paní Dana bydlí v překrásném kraji poblíž toku řeky Berounky a téměř za humny se tyčí mezi pentagramem pěti pahorků monumentální hrad českých králů, Karlštejn, i s celou svou neprobádanou a tajuplnou magií.Také hrádek českých královen, Karlík, je nadosah.
        Seděla jsem v tom jasném a příjemně teplém květnovém odpoledni na malé bílé plastové židličce a zaujatě hleděla na tvář této ženy-malířky, tak významné pro český národ. Ráda od mládí maluji portréty a zvláště mne dojímají tváře těch, kteří už prošli dlouhou a nelehkou životní cestu. Naslouchala jsem, jak mladě zní Danin smích a její hlas se mi zdál stále jaksi dívčí. Kolem modrých očí nemá ani vrásku a při úsměvu odhaluje pevné zdravé zuby. Vlasy mívá nad čelem spoutané lehýnkým světlým šátkem a vlastně mi svým rozevlátým oděvem vždy připomíná ženy Indie. Ostatně z její úchvatné, svěže a erudovaně psané cestopisné knihy z nedávné doby vím, jak velice je duchovní atmosférou této země oslovována.
        Koutkem oka pokukuji odkud na mne jukne víla s duhovými křidélky, usrkávám mátový čaj a náhle slyším ve svém nitru verše milovaného českého básníka, Jiřího Ortena. Zemřel v roce 1041, v roce narození mého a právě v tento „můj“ den, 28. ledna, napsal podivuhodnou báseň  s názvem „Modrý obraz“. V ní jsou verše: ... /do její chudoby – kdo, kdo ji zpodobí.../  V tu chvíli mne trýzní otázka, zda vůbec lze na tomto světě hmoty a zrajících lidských bytostí zpodobit pravou tvář člověka. Například tak mnohovrstevnaté tvůrčí osobnosti, jakou je současná a nepřehlédnutelná česká malířka a spisovatelka, paní Dana. P. Jak lze uchopit a objektivně zaznamenat tu obrovskou kreativitu, heroickou píli, neuvěřitelnou preciznost a tvůrčí vytrvalost s jakou už po několik desítiletí tká tato žena své Dílo. Jak jen proniknout až k té subtilní matérii tvůrčí duše, do které jsou doslova vdrásávány otisky životních peripetií, doteky složité doby národa i vlastního ženského Bytí.  Vždyť je též matkou i babičkou. Zdá se mi v tu chvíli nemožné zachytit portrét této výsostné tvůrkyně, podobu její duše... plodnice tak nebývale rozsáhlého díla.
        Často se v jejím bytě i ateliéru probírám vrstvami litografií, monotypů, asambláží a dotýkám se prsty s nejvyšší pokorou a úctou i velkých pružících pláten-olejů z nejrůznějších období její tvorby. Na četných výstavách paní Dany, pořádaných v nádherných prostorách pražských výstavních síní, zalitých bílým opalizujícím světlem, procházím mezi díly toho posledního období... jejími „Sítěmi“. Jsou to obrazy malované čistými barvami, originálně zavěšené mezi dvěma skly v prostoru. Lehýnce se pohybují v proudění vzduchu a vlastní magií mne okouzlují, oslovují, uklidňují. Rychle mne posunují k příjemnému vyššímu stavu vědomí.
        V ten zářící a navoněný květnový den spolu mluvíme i o významném „prvém zastavení“ na tvůrčí Danině cestě. Nastalo počátkem roku 1964, jedné zimní noci, ve sklepním ateliéru na pražské Kampě. Paní Dana tehdy dokončovala cyklus složitě vrstvených a tmavě zbarvených kreseb, zaznamenávajících jakousi temnou esenci Halasových básní o hrůzách druhé světové války.(Sbírky Potopa a Hlad). Dalo by se říci, že prožila mystickou temnou noc duše v záchvatu ochromujícího strachu a kruté niterné bolesti, jak se to tak tvůrcům stává. V krátkém časovém úseku procítila to, co může prožít i divák před nejrůznějšími lidskými výtvory. Drastickými a duši drásajícími výtvory. Procítila však i velkou zodpovědnost za své příští dílo a ukončila navždy tuto temnou a tragiky plnou etapu své tvorby. Věděla náhle s  jasnozřivostí, že je zlé snažit se přivést diváka do šoku, či do co nejsilnějších traumat, nebo jej zesměšňovat. Přesto však jí tato práce naučila jaksi „ žít v obrazu“, jak říkává. Naučila ji vložit své vědomí do rytých vzkazů v zasychající hmotě. Učila se pozorovat, jak se průzračná hmota pryskyřic vlévá do jizev a ran obrazů a ohleduplně je zahlazuje jiskřící zářivou vrstvou. Asfalty a tajemné odstíny hnědých tónů země se vytratily z jejích děl, ale ještě desítiletí uplynula, než došlo k další životní přeměně, jejímž výsledkem je dnešní rozsáhlý cyklus „Sítí“. Skvěle tuto dlouhou transformaci nedávno popsala ve své „Malé knížce o čistých barvách“. Krok za krokem je vyznačen a s úchvatnou odbornou erudicí popsán děj, náležející  k její tvorbě až do dnů dnešních.
        Paní Dana Puchnarová od počátků své tvorby s neuvěřitelnou poctivostí studovala díla světových malířů-velikánů a ve zrychleném sledu prošla i jednotlivými styly malby a kresby, například poučení kubismem.Významným obrazem z té doby je „Modrá provazolezkyně“, malířský záznam rozloženého pohybu ženy, tančící v cirkuse na laně. Je malován v mnoha odstínech modré barvy. Příznačné pro její odvážné a až neženské experimentování s hmotami je například využití pravého písku na podlahu šapitó. Písek je pojený s akronem a paní Dana říká, že tehdy i ona jaksi „tancovala a balancovala na laně“, a to jak v rodinném životě, tak v politickém nesouladu, který se týkal jí i českého národa. Psal se rok devětapadesátý minulého století.
        Její poctivá a neutuchající práce později vyústila v úchvatné cykly „Geometria Spiritualis“(1964) a pak i Geometria Mechanica (1965). Barvy odstínů červené a bílé ale už evokují harmonii síly, energie a čistoty a uvádějí tvůrkyni do vyšších pater vědomí. Studuje život i dílo Františka Kupky, malíře – theozofa, který vycházel z filozofie R.Steinera. I ona, stejně jako Kupka, cítí, že smí přistoupit k bělostnému plátnu až tehdy, když jasně před sebou vidí svůj budoucí výtvor.
        Pak však přišel ten den! 21. srpen 1968 a následné období normalizace. Její práce i její cítění se dokonale propojilo s osudem trpícího českého národa. Litografie „Znak naděje pro 21.srpen 1968“ vzniká v pražské dílně AVU v té památné chvíli, když ruské tanky vjíždějí do české země. Ještě tyto litografie stačila odeslat do Galerie Tangente v Heidelberku. Později už byla vyslýchána a perzekuována pro podpis Charty 77 a nakonec rychle vyloučena z veřejného života zákazy cest do zahraničí, ba i do Prahy za svou maminkou. V tomto osamění komunistického „žalářování“ však rychle vznikaly rozsáhlé cykly už však meditačních obrazů i hravých sérigrafií, které duši Daninu osvěžovaly a posilovaly. Avšak teprve v roce 1996, po dalších závažných duchovních prožitcích v ašramu indického učitele Satja Sai Baby, počala úspěšně niterným zrakem vizualizovat obrazy svých „Sítí“. Jevily se jí jako jakési symboly propojení všech lidských vědomí v čistých zářících barvách. Zaoblené trojúhelníky a později šestiúhelníky- významné útvary moudré Přírody, budované i v plástech pilných včel, se splétaly v důmyslné „Sítě“ a osidlovaly její tvůrčí mysl s úpornou naléhavostí. Dana se dostává až pochopení vlastní podstaty života. Tvorba se jí jeví jako cesta k duchovní jednotě. Ano, opravdu... Daniny obrazy z posledního období, malované čistými barvami a prozářené světlem, se dnes mnohým pozorovatelům jeví jako možná podpora společné cesty k harmonii, či zharmonizování jednostejného vědomí lidstva. Tato duhová „Cesta“, vedoucí k navázání spolupráce se všemi v Networku započala a nekončí!
        Empirický výzkum Dany Puchnarové o čistých barvách, ovlivňujících pozitivně energetické a duševní pochody v člověku, jeho zdraví a celkovou harmonii, je dlouhodobý a seriozní. Svá pozorování a závěry skvěle využila i při své dvanáctileté pedagogické práci na univerzitě v Olomouci, kde měla možnost si své závěry ověřit na studentech, budoucích učitelích umění. Jako erudovaná spisovatelka jasně a lapidárně své závěry dokáže popsat, vysvětlit. Ví, že energie čistých barev mohou člověka zbavit depresí a dokonce změnit k lepšímu i mezilidské vztahy. Nehmotné záření barev je dobře pozorovatelné i z videofilmu „Kosmické sítě“,, kde jsou prezentovány průsvitné velké kresby a litografie „Sítí“. Film byl natočen v roce 2007. Kladný účinek filmu na diváky byl pro ni objevem, který neočekávala.
        Přejme si tedy na závěr, aby tvůrci, jakým je i akademická malířka, paní Dana Puchnarová, zachytili nás, diváky, do svých magických sítí. Aby nás láskyplně zajali do duhy čistých a zářících barev i tvarů a dokázali takto vyladit subtilní tkáně našich myslí na interakci s živými a sdělnými systémy Kosmu, a aby se pak naše „Poznání“ rovnalo radostnému „Úsměvu“...!
                                                                                     
                                                                                                                Alena Klímová-Brejchová (BO.-žena)
                                                                                                                      www.božena.majestat.cz




Zpět na články

 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one