Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…
 Celé věky zní na Modré planetě tóny – hudba, která více či méně působí na emoce člověka. Starodávný spisovatel Fabre d´Olivet ji zajímavě dělí na hudbu světskou, posvátnou a dokonce nebeskou. Není bez zajímavosti, že hudbě byl odedávna přisuzován božsky vznešený původ. Umění kombinovat zvuky tak, aby harmonický zvukový vjem navodil v nitru člověka kladné a tolik potřebné emoce, prý dokonce přesahuje umění slova – umění poezie. V té prý se básník vydává čtenáři, kdežto hudbě je posluchač vydáván. Jisté je, že ne na každého jedince působí stejný druh vyluzovaných tónů a ne každý zažívá stejně silné emoce při poslechu různých druhů nástrojů, presentujících hudební kreace z pera Stvořitelem povolaných a mnohdy i nepovolaných tvůrců.
Harfa, trubky buben, činely, nástroje strunné, klávesy a dnes všudypřítomná elektronická hudba. Orfeova lyra –  i starodávné barbito, božská želva dávných Řeků, lahodné svatební písně z doby velké básnířky Sapfó jsou… zdá se, dávno zasuty v čase a přehlučeny decibely vzrušujících a extatických módních skladeb! Je to samozřejmý odraz doby. Je však jisté, že hudba odedávna podbarvovala chvíle lidského zrození, svateb, svátků… ale i válečných peripetií a úmrtí. Tvorba zasvěcených mistrů tónů vždy dokázala navodit stav duše, ve kterém jsme naplněni štěstím a hlubokým mírem, stav, kdy se vznášíme v moři božské harmonie a zůstáváme bez touhy a bez přání. Náboženské rituály hovoří o posvátné hudbě. Má moc působit na naše spirituální Já a my s jejími vibracemi rezonujeme. Smíme být prostřednictvím tónů inspirováni kosmickými Silami. Mnozí z nás, již dnes, v naší moderní současnosti, dokáží využívat jejich příslušné vibrace k relaxaci i k navození meditačního stavu, který v nás nastoluje kýžený stav mysli, a takto se tedy stává hudba i muzikoterapií lidské duše. Je známo, že melodie nástroji produkované hudby, působí jak na rostliny, tak i na zvířecí populace.
Už dávný Pýthagorás byl přesvědčen o blahodárném účinku hudby na lidské zdraví a psychiku, za předpokladu, že je správně používána. Je nutné zkušeně přihlédnout k duševnímu stavu každého jednotlivce. Učil, že je možno hudbou usměrňovat a odvádět i negativní emoce, jakým jsou smutek, přehnané vzrušení, hněv, strachy i iracionální touhy, přílišná vznětlivost. Pak se ona… hudba, stává lékem.
  I daleko mladší filozof- Schopenhauer, napsal, že vliv hudby je pronikavější a silnější, než tomu bývá u jiných druhů umění, a to přímým působením na naše city a tím i na lidskou duši. Má transcendentní dimenzi i metafyzické síly a inspirovaný skladatel ve své tvorbě dosahuje splynutí se spirituální sférou...
Není však možné nezamýšlet se nad stavem některých současných žánrů hudby a nad jejich tvůrci. Nad skladbami plnými disonancí, nabitými extatickými rytmy, které připomínají dobu dávných pohanů či drogami ze známých kaktusů ovlivněné šamanské exhibice a rituály. Pravidelné a sluch ničící bubnování, podia plná svíjejících se a zpocených kytaristů, hudební kreace hardrockových kapel, podbarvené k epilepsii vedoucími světelnými výboji. Ohlušení… sršící efekty… ohně připomínající inferno, temná oblečení živých upocených „ikon“, kovová symbolika Zla. Tohle tedy, z nějakého neuchopitelného důvodu, vyhledávají dnešní mladí lidé, kteří se v těžko definovatelném opojení touto nervy drásající hudbou kymácejí pod pódii svých hudebních božstev a se vztýčenými pažemi připomínají obilné pole, rozvlněné větrem. Decibely – zničující hluk, duše drtící rytmus… výron temných emocí, eskalace hlubinných vášní, extáze v davovém efektu. Ano… dav je vydáván napospas i této „hudbě“! Proč?... Proč je toto evidentně neblahé dění pro lidská stáda potřebné. Co skrytého musí vystoupit na povrch, co potlačené je takto odhalováno, odblokováno? Výdej energie statisícových enkláv tanečníků na technopárty a posluchačů těchto megalomanských hardrockových produkcí je nezměřitelný!
 Tato „také hudba“ rozhodně není božskou sladkostí a není poslouchána v osamění vlastního Ticha s hlavou v dlaních. A přece existuje a používají ji, tíhnou k ní doslova miliony mladých jedinců. Nic však není na tomto kamenném globu náhoda. Vše má svůj hluboký smysl a lze tedy věřit, že děj je správně konstruován pro naše nutné dozrávání.
Snad tedy v budoucnosti odhalíme pravý účel megakoncertů, technopárty, Loveparrád, které v Německu dokonce zabíjely. Nákladové nádraží v Duisburgu v roce 2010 je toho svědkem. Jediná přístupová cesta vedla tehdy k ohraničenému prostoru, kde se tísnilo za účelem poslechu „Hudby Lásky“ snad půl milionu lidí. Tunel přivodil smrt jednadvaceti z nich a několik set mladých posluchačů-tanečníků bylo zraněno. Hrůzným dojmem působí technoparty, kde na odpadky pokrytých, zdupaných polích a zablácených loukách, bez hygienického zařízení, se pod zničujícím vlivem té nejhlučnější hudby, hodiny a hodiny kymácejí v žalostném stavu, zdrogovaní teenageři, naše milované děti, naděje národů, budoucnost lidstva. Je dobré se ptát, proč se v době našich předků tohle dění nemohlo odehrávat? Proč nebyl potřebný tento výdej přebytečné a zřejmě nahromaděné energie? Vždyť odpověď je nasnadě. Už není nutné si chléb svůj vezdejší vydobývat v potu tváře. Tělesná aktivita mladých energií nabitých těl se přenesla z dříve těžce obdělávaných polí, luk a lesů do potem čpějících fitnes a na megalomanské platformy technokoncertů, přehnaná demokracie podkopala kruché zdivo dnešní morálky a přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného v těchto končinách západních kultur neexistuje. To poslední snad naštěstí!
Co se děje s dušemi těchto viditelně cosi hledajících a ještě „ne-vidoucích“ mladých jedinců? Jejich niterný sluch je vyřazen. Se sluchátky vbodnutými do uší je jejich vlastní ticho řízeně zapleveleno, ničeno, okupováno disonancemi, hlukem. Všichni se zděšeně tážeme proč je na planetě nevídaných krás i léčící hudby právě tohle dění, které však jistě není náhodné. Má vyšší záměr, potřebný rozměr? Má tato směsice drsných tónů a disonancí vygenerovat negativitu z vědomí těchto decibely ovlivněných a ohlušených tanečníků, má odbourat, vyplavit temné emoce stresu, nedůvěry v sebe a okolní svět, eliminovat beznaděj? Věřící člověk má tendenci odpovědět ANO!
 Vždyť prý i myšlenka lidská má subtilní energii, která je na hranici „nehmoty“ a má schopnost sublimovat do shluků jakýchsi pohyblivých mračen.Totéž se může dít i s vibracemi záhadných emocí, které se vznášejí nad enklávami tanečníků různých megasetkání. Kam odplují mračna této odloučené energie, nad kterými částmi lidské populace se shluknou – vybijí? Je na místě obava o další vývoj jedinců této planety? Je tento vývoj kýmsi záměrně řízen? Co je očkováno do niter našich dětí…?Je jejich mysl záměrně přeprogramovávána jakousi šedou eminencí? A proč? K čemu doopravdy je poslech této ne-krásné a temnými emocemi inspirované „hudby“ zůstane zřejmě ještě dlouho otevřenou otázkou.
Pokud je za tím jen tupý obří masový byznys nejen drogových dealerů, hlad po slávě dýdžejských hvězd a neschopnost dnešních politiků, pak je to tragické. Potom však na tom neseme společnou vinu. Snad však vše zlé je dobré k pochopení, že tudy cesta nevede. Snad tedy zbývá společná víra a představa, že pánové Bach, Beethoven, Mozart, Dvořák, Smetana, Janáček, Chopin, Wágner ale i Wangelis, Petr Eben a další a další kosmem inspirovaní tvůrci zasáhnou včas. Že svou hudbou vyléčí znejistělé a podvedené duše našich milovaných dětí, a že na dobré změní neblahé schizma naší doby… Kéž se tak stane!

                                                                                                          Alena Klímová-Brejchová





Zpět na články
 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one