Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…
   Asi by bylo těžké nalézt člověka, který by se alespoň občas nezamýšlel nad těmito dvěma rozkyvy dějů, které nalézáme ve svém Bytí od svého zrození až do posledního výdechu. Pokoušíme se pochopit jejich účel a vyslovujeme jejich definice.Ve filozofických a náboženských společenstvích je možno například zjistit, že Zlo je nepřítomnost Dobra či že vlastně neexistuje. Když se tedy s těžkým srdcem tážeme, proč „Zlé dění“ potkalo či potkává právě nás, tak si prý máme uvědomit, že je to tím, že jsme se obrátili k platným kosmickým zákonům zády, porušili harmonii jejich nedodržením a dopustili tak, že se i nás dotkne známý „Zákon zpětného odrazu“. To vše zlé je tedy Vyšší silou, Kosmickou Inteligencí, konstruováno pro naše následné poučení, tudíž se tedy i trpění, ve svém výsledném stavu, stává Dobrem. Mnohdy tedy… až po dlouhých létech pochopíme, že děj dříve vnímaný jako Zlo, byl láskyplným přínosem v našem duchovním zrání a s vděkem jej akceptujeme.
   Je jisté, že většina z nás má v sobě k použití ukotven nesložitý a dobře chápatelný morální kodex, ale též je evidentní, že zažíváme nespočetná vábící pokušení a jsme neschopni či dokonce neochotni jim odolat. Každé ze tří údobí lidského putování životy má svá specifická úskalí a trápení, které je možno vnímat jako dění Zlé a samozřejmě i naopak. Dětství, údobí dospělosti, kde počíná partnerství s opačným pohlavím a věk plození, a pak stáří a neodvratná smrt-transice. Snad nejkontroverznější a složitě rozšifrovatelné je střední údobí – čas partnerských vztahů. Čas úchvatných lásek, ale i bolestiplných rozvratů, rozchodů a traumat. Čas euforie, ale i trpění, které se mnohdy jeví jako čiré, nepřekonatelné a rozumem neuchopitelné Zlo.
    Muž a žena, plození schopný pár, je k sobě přiblížen neodolatelným puzením, osudovým tkaním, které dozajista není náhodné a má v prvé řadě zajistit další život na planetě Zemi. Oba jedinci mají však při tom zůstat tím, čím se v této inkarnaci stali, s celou tou tíhou i krásou úlohy jim přisouzené. V této konfiguraci a ve vzájemné lásce, se mají pokusit zušlechtit a zdokonalit lidský druh. Tolik překážek však téměř okamžitě na jejich společné cestě vyvstává. Pýcha, ješitnost, obludná žárlivost, přebujelý chtíč, chamtivost, netolerance, válčení o vůdcovskou úlohu a mnohdy nezvládnutá agresivita.
   Jejich setkání (a mnohdy kruté utkání) na této planetě však v žádném případě není bez hlubokého a dobrého účelu a neexistence Dobra v projevení nespočetných neblahých peripetií a traumat se může jevit jako drsný dotek Zla. Rozpoznat, proč právě tito dva jedinci byli k sobě dáni i za účelem duchovní výučby, je přesložité. Avšak na cestě ku vzdáleným cílům je možno využít pomoci božské milosti. Pochopení životních zásad procítěním… a následným nesobeckým, jaksi „odstředivým činěním“, podmíněným věrností a spojeným se soucitem, láskou a uskutečněnou službou bližním, je možno využít k získání Dobra, tudíž  lásky, štěstí a spokojenosti pro obě půle partnerského celku.
    Zde je namístě zamyslet se nad lidským Ženstvím. Některé filosofické školy vnímají ženu jako citlivěji vyladěnou bytost, která může méně sensibilnímu muži láskyplně předat a osvětlit sumu duchovních hodnot. Vzpomeňme pořekadla našich moudrých předků: „Jaká je žena, takový je i muž.“ Vysoká je tedy cena Ženství na této planetě a bude se stále zvyšovat. Muž by proto měl být ženě a jejich společnému hnízdu ku pomoci a k ochraně, a to v úctě, něze a ohleduplnosti. Vždyť oba jedinci tvoří zázračný celek, jsou jako jeho dvě půle stejné hodnoty. Je evidentní, že špatné myšlení a zlé konání obou těchto částí plodného celku je vyvoláváno činěním bez špetky cudnosti, nevěrami, kladnou reakcí na veškerá možná pokušení, ale je nutno brát v úvahu i špatné příklady a pokleslé směry v umění, literatuře a dnes zvláště v masmediální a internetové produkci. Vražedná je i netolerance a hloupá chuť vlastnit. Dá se směle říci, že se z dnešních lidí, poutníků třetím tisíciletím, vytratila cudnost. Stala se vyprázdněným, posměchu hodným pojmem a byla nahrazena bezuzdným a neovládaným chtíčem, přirozený sex ničící honbou za orgasmem a požitky všeho druhu, a to v tupém napodobování rovněž pokleslých lidských „Ikon“. Místo úchvatného lidského milování v nejvyšší intimitě je předváděno naší citlivé mládeži páření v odpudivém marasmu „inferna“…a to v přímém přenosu. To vše je předáváno, se značnými výdělky, bez opačné kladné odezvy a poučení, v jakési hypnotické a psychiku Zlem těžce deformující patologii.
    Zdá se, že morální čistota a rovněž i duchovní očista dnešních žen… a hlavně jejich vědomá věrnost a obětavá láska, jsou hodnoty, které jsou vyškrtnuty ze životních eskapád dneška jako nemódní a zbytečná záležitost. Osvícení, amorálností netrpící lidé, však ví, že tyto atributy Ženství budou vždy nejvyšší a záchrannou ctností, která v konečném důsledku, podmíněná cudností, eliminuje děje, vnímané většinou lidstva jako Zlo rozpadu manželských a partnerských vztahů. Lze tedy doufat, že se přiblíží doba, kdy bude zmírněno utrpení a bolest ze ztráty lásky, kdy odezní zrada nevěr a zásady čistoty žen a jejich věrnosti budou opět chápány jako Nejvyšší ctnost. Jen takto bude umožněno nejprve očištěné a  duchovně zdravé ženě, a následně i muži, splnit poslání a současně i pochopit exameny životní výučby trýzní jako důležitý stav k nastolení Dobra. Tak se i cudnost nových pozemských žen bude moci projevit jako jedinečný program nápravy, vedoucí k mocným prožitkům oboustranného štěstí a sounáležitosti v ústrojném spojení a intimní lásce. Jen tak bude vypěstováno správně zrající pokolení Nových… Jaké budou ženy, takoví budou… možná už neválčící muži!
   Nutná k tomu bude společná a tvůrčí práce, vedoucí k uskutečnění vysokých cílů, obnovy harmonie a dobudování přímé duchovní stezky. Úsilí, vedoucí k předání potřebných a nápravných informací. Je potřebná regenerace lidských vztahů na této planetě a jejím iniciátorem smí konečně být i moudré a duchovně zralé Ženství. To i v krajinách, kde je žena hořce ponižována. Žena…  ztělesněná krása a láska, má velkou moc eliminovat nevýslovná utrpení tohoto světa, chápaná jako destilované Zlo a neutralizovat jej znovupřijetím a dodržením zákonitostí čistoty, cudnosti, věrnosti a obdarovávající lásky, což povede k znovuobnovení harmonie Bytí v tomto stvoření. Jen tak bude procítěno Nejvyšší Dobro, což je evidentním záměrem tvůrčí Kosmické Inteligence, kterou nazýváme Bůh…

                                                                                  BO.-žena



Zpět na články


 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one