Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…
     Už naši předci věděli, „že člověk je takový, jak myslí“, a že stav našeho myšlení, jeho pozitivita či negativita, ovlivní náš každodenní život. Je tudíž evidentní, že do prostoru světa vysílané myšlenkové vibrace podivuhodné živé energie, kterou jsme všichni bez rozdílu prostoupeni i obklopeni jako zářící aurou, v konečném důsledku vytvoří děje, které prožíváme či v budoucnu prožijeme.
     Energetické pole člověka má vysokou vibrační polohu a je možné jej vnímat právě když se setkáme... interakujeme... s jinými lidskými bytostmi. S někým je nám zkrátka skvěle a někdo na nás působí jako drátěný kartáč na kůži psa Naháče. Zdá se, že právě tímto energetickým polem a jeho vibracemi, jsme přes malý útvar v našem mozku, přes zrnko epifýzy, spojeni i s prostorem kosmickým.
     Věda uznává, že vše ve vesmíru obsahuje vibrace. Je tedy zřejmé, že i naše myšlenky jsou vibrující energií, která má ne vždy vysoký potenciál kladných ideálů, což je například absolutní láska, soucit, laskavost, naděje... ale i spiritualita. Nízké i vysoké vibrace lidského myšlení mají zřejmě schopnost spojovat se s kompatibilními vibracemi a dosahovat tak silného záření. Jakoby vytvářely jakási neviditelná mračna, která, opět přitahována stejnorodostí lidského myšlení, jsou schopna stvořit hromadnou psychózu... Zřejmě i psychózu celých národů. Ta se díky moderním informačním zdrojům a  rozvinuté manipulační virtuozitě systémů rychle šíří. Globálně šíří.
     Nejen v poslední době se mnohým lidským bytostem může negativní vývoj světových událostí jevit jako kýmsi záměrně programovaný. Ten program, který v člověku vytváří strach, obavy, beznaděj, nelásku i nenávistné myšlení jsou emise nízkých vibrací, projikovaných do našeho vědomí, do našeho systému myšlení. Tážeme se zcela správně, kdo za tím vším stojí? Jsou to masmédia, která rozpoutala ďábelský tanec morbidních informací a jako šílený zahradník kolem sebe rozsévají obludný a rychle klíčící plevel  dějů, které většina z nás vnímá jako rovinu zla? Cítíme se nepříjemně jen proto, že dobrovolně přijímáme ze zářiče svítící televizní obrazovky záměrně a mnohdy několikanásobně opakované záběry na smrt, utrpení v leteckých i přírodních katastrofách, v novodobých epidemiích virů, ale i vražednou posedlost deformovaného myšlení některých jedinců? Zdá se, že plánovaně mrzačených energií negativní, s nízkou vibrační polohou. Moderátoři masmediálních programů, jistě někým řízeni, dokáží mnoho hodin vysílat co nejhrůzněji a rafinovaně podávané zlo, opakovat do nekonečna nejpikantnější záběry, úporně dmýchat do plamenů děsu, a tak nás, více než zručně, odlévají do kadlubů zotročení stresem a beznadějí.  Ptáme se možná všichni... Kdo se na tom všem pase... podle jakého zrůdného programu se toto energetické a přímo prefabrikované zlo děje, kdo jej připravil... a proč? Je kýmsi počítáno s člověkem jako přijímačem a vysílačem negativní energie, o kterou jde? Ptáme se – je tohle opravdu elementární zlo, které musíme prožít, abychom rozpoznali jeho opačnou polohu, známou jako dobro?Je tato amplituda rozkyvu nutná pro naše duchovní zrání na planetě Zemi? Pro uvědomění si sebe v interakci s ostatními  bytostmi?
     Snad smíme na tyto otázky odpovědět, že je jisté, že jsme to my všichni, kdo vytváří společnost, která na nás v průběhu vývoje světa klade různé nároky. Předkládá nám různá omezení, avšak i možnosti skvělého dozrávání a účelného vývoje. Mnoho lidí však neví jak reagovat. Zdá se, že kladná a správná filozofie lidského myšlení opravdu zelenou nemá. Kamsi se pod tlakem výše uvedené programovanosti lidských stád vytrácí. Proč se z tak mnohých lidí stávají pesimisté a fatalisté, lidé uchylující se dokonce do světa drog? Proč se mnozí kamsi tak bezhlavě ženou, celí upocení, bez radosti a bez oddechu? Jsou to bytosti, které nevědí - nevěří, že vlastním pozitivizmem, vysokými vibracemi myšlení, svoji neustále trénovanou představivostí, lze skvěle ovlivnit osud svůj a tím i osud tohoto nádherného místa ve vesmíru. Místa okouzlující Modré planety, naší mámy Země, která jako zářící perla pluje ledovou temnotou k svému osudu. Proč nedůvěřovat tomu, že tento její i náš osud je řízen od základu  vysoce pozitivní a konstruktivní Silou – absolutní a dokonalou inteligencí?
     Jsme  opravdu tak zranitelní negativní sugescí nějaké neviditelné zlé entity,  ale i následnou autosugescí, které jsou obrovským mentálním nebezpečím pro naše vědomí i pro naše energetické vibrace? Pro člověka... Vysílače i Přijímače? Jsme ovlivnitelní jakýmsi druhem temné magie, která si s námi i s našim vývojem pohrává jako kočka s myší?  Vždyť z pohledu mystiků, lidí moudrých a zkušených... snad lze říci, že i z pohledu těch už „Vidoucích“, můžeme komusi ublížit pouze silou svého těla, nikoli silou svého myšlení... Je nutno si konečně uvědomit, že jen a jen naše VLASTNÍ MYŠLENKY, mohou mít na naše osudy, ale i tělo a duši destruující dopad. Pokud ovšem tyto myšlenky... jejich nízké vibrace, jsou negativní povahy. Vždyť i vývoj nemocí všeho druhu má základ v našem nevhodném smýšlení, strachu, nenávisti, v depresích, v stresuplných pocitech opuštěnosti, v neschopnosti odpuštění jiným i sobě, v neschopnosti  následného pokorného smíření. V naší nedůvěře sobě i naším spolupoutníkům. Mají původ i v neschopnosti vyjádření sebe samých, například tvorbou - lékem.  Zcela zbytečně setrváváme v zatuchlých ulitách beznaděje!
     Co lze říci závěrem? Svět, naše Modrá planeta Země, která nás tisíce let obětavě veze na svých kamenných zádech, je pro nás velkou školou, ale i nesmírným a těžko pochopitelným, ale i s vděčností uchopitelným Darem. Tento mystiky plný prostor je tak nádherný... Vypněme televisní obrazovky, přestaňme se pídit jen a jen po zmanipulovaných a deformovaných informacích, po požitcích, po jídle z poražených zvířat, po nesmyslných a mnohdy vraždění plných hrách na módních nosičích! Vyjděme ven, do lesů, k třpytným řekám a tam se zastavme! Zastavme se, volně vydýchněme všechnu tu nahromaděnou negativní energii strachu a obav do nás vlastní vůlí nasátých! Zaposlouchejme se do zpěvu ptáků, bzukotu včel, šumění moří, zdvihněme hlavu ke slunci i k oblakům, letícím po ultramarinové obloze! A poděkujme! S pokorou a radostí  vyjádřeme svůj vděk za to že „jsme“, za to, že smíme volně dýchat, milovat své nádherné nadějné děti, rozmlouvat s nimi i se svými bližními, naslouchat jim! Důvěřujme! Důvěřujme v „Skrytý život“ i jeho laskavé a důmyslné vedení! Potlačme svoje negativní myšlenky a tím zvyšme své kladné a tolik potřebné vibrace! Posílejme je uvědoměle do okolí, upevňujme je v sobě, staňme se dokonalými a tolik potřebnými Vysílači lásky, odvahy, soucitu a milosrdenství! A náš starý dobrý svět se počne zázračně měnit... měnit podle našich skvělých představ, což bude okouzlující a vlastně tak samozřejmé...
 
     A takto vnímá spojení s kosmem,
s jeho transcendentálním prostorem... básník:

 
Zářící zázrak epifyzy…

Dozajista za to může zrnko – útvar maličký
co se skrývá v lebce, nedaleko za víčky
že rozmlouvat s Modrou Září smím
a i když bdím, že o podivných světech sním

Když postávám v poli Modré Záře jako svíce,
když se koupu v jejím bezrozměrném oceánu
mé Vědomí smí Láskou rozzářit se
provonět se Kosmem v šeříkovém ránu

Na otázky Modrá Záře jasně odpovídá
a můj pohyb náhle souhlasný je s myšlenkou
Jsem rychlost, lehoučká a průzračná jak slída
Stařičkou jsem Vědmou i krásnou milenkou
Je to jako bych se stala Růží i slzou za víčky
a za vše může zázrak epifýzy, jako zrnko maličký

 20.3. 2012


                                                                                                        Alena Klímová- Brejchová
 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one