Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…

Čin „Oběti“… jako signál možných pozitivních proměn

     Píše se listopad 2015 a  Paříž sbírá a oplakává své mrtvé po brutálním a nesmyslném teroristickém útoku. Svět se propojil ve sdílené v hrůze a smutku. Obětovaní jsou nevinní lidé. Je na místě se tázat „Proč“!? K čemu bude, z pohledu vyššího, snad možno říci i z pohledů transcendentální mystiky, toto činění dobré? Je však všem hlubokomyslnějším  lidem zřejmé, že nic se na této nádherné planetě, a možná i na jiných vesmírných tělesech neděje bez přesného kosmického plánu a beze smyslu.
     Jdeme-li časem nazpátek k samým počátkům lidstva na Zemi, nelze si nepovšimnout neustávajících Obětí. Obětování jak zvířecích, tak bohužel i lidských tvorů. Za dobrou úrodu, za déšť, za plodnost žen i dobytka, za úspěch lovu, za vítězství na nesčetných bojištích a vlastně za odvrácení sumy všeho zlého tak, aby lidské plémě v příznivém dostatku a blahobytu dokázalo zachovat život ve svých kmenech a celých národech. Pohanské oběti se konaly ve jménu variabilního počtu nejrůznějších božstev a bohů, kteří museli být usmiřováni a upláceni krví použitelných Obětí - často krví nepřátel. Krev lidská při tom vždy tekla proudem. A to i v dobách nepříliš v čase nám vzdálených v nejrůznějších válkách a vojenských taženích středověku i novověku, většinou za oboustranného dovolávání se stejného jediného Boha v jehož jménu se svižně a nelítostně vraždilo. Boje přeživší bojovníci i jejich padlé oběti se táhnou jako krvavá nit dějinami lidstva od nepaměti.
     Snažíme-li se domyslet, co asi cítili a dodnes cítí zdraví mladí muži když jsou postaveni do předních linií proti nepříteli, je to nelehké. Jistě vědí co je čeká, bolest, sumy destruujících zranění a smrt. Jaký duchovní opiát, jaká davové psychóze podobná droga, je tím působícím prostředkem, že na steč dobrovolně jdou? Jdou proti palným zbraním, granátům, tankům. Jdou na smrt. Za koho? Za jaké ideje… ismy? Proč? Bylo v jejich vědomí vloženo pouze horoucí vlastenectví? Jde a šlo jim vždy o zachování života milovaných? Byli tak stateční, uvědomělí, jiní než my, lidé, co žili život bez válek? Vždyť takoví mladí muži nasedali například i do japonských letadel a věděli, že  jako „kamikadze“ za pár minut zemřou, že není pro ně návratu. Byli obětovanými –  dobrovolnými Oběťmi.  Je vlastně vysoce paradoxní, že i v dnešních dnech takto končí mnozí ti, jimž zrůdné fundamentalistické ideologie nařizují odpálit na svých tělech bomby ve jménu… opět pro všechny zrozené pozemšťany stejného Boha, jen s jiným názvem. Umírají dobrovolně ve jménu Aláha a berou sebou „nevěrce“, kteří však mohou být hluboce věřícími v mnoha případech. Tito vrazi a sebevrazi bojují za nám nepochopitelnou ideu a vlastně též přinášejí Oběť svého těla, věříce v rozsáhlou posmrtnou odměnu.
     Je tohle vše v kosmickém programu… a proč? Žádá si současný vývoj lidstva takovéto, z pohledu normálně myslícího pozemšťana, nesmyslné Oběti či jakýsi hluboký smysl ony mají? Není to spíše jen chemie testosteronového transféru v tělech mladých mužských jedinců, na boj primárně biologicky i duchovně naprogramovaných? Je u těch, co opravdově uskutečňují mystérium lidské Oběti za zachování života bližních… tou obluzující drogou do vědomí jim implantovaná VÍRA?
     Oběť za druhé,  za změnu politických hodnot, za svobodu a štěstí vlastního národa! Což takto neuvažovali takoví, jakým byl například i český student, Jan Palach a další a další, kteří sami sebe dobrovolně učinili Obětí zápalnou? Byl to k nutným vlasteneckých bojům burcující čin Oběti? Doslova davy burcující čin? Skláníme se před  takovými muži v úctě i v obdivu.
     Cožpak však i mysteriózní Oběť mladého Žida, Ježíše Krista, nebyla úchvatným příkladem, demonstrací obětování se za lidstvo, ať už je jakkoli vykládána mnohými věřícími i bezvěrci. Vždyť tam, v té více než dvacet století vzdálené době, byla rozhodujícím a živným médiem velké Oběti sama nezanikající a výsostná energie Života, božská Láska a její úchvatná naučná presentace.
     Jak však bylo Ježíšově matce, jak je všem matkám všech dob tohoto světa, vyprovázejícím své milované synky do boje? Od jejich prvých krůčků myslely na hrůzu bojů, do kterých budou jejich maličcí synci pravděpodobně jednou vysláni. Ano i matky jsou a vždy budou Oběťmi. Jsou zároveň i Oběť Nejvyšší přinášejícím elementem. Jak skvěle toto životní drama dvoustranné Oběti ztvárnil Karel Čapek ve své nezapomenutelné hře. Hra o matce, posílající svého posledního milovaného syna do boje je vyjádřením  mateřské Oběti z nejvyšších! Vlastně celé lidské mateřství je sumou nádherných Obětí. A další božskou vůlí předurčené a osnovu lidského Bytí jako útek protkávající Obětování sebe sama, svého pozemského času a sil, nelze ani vypočíst. Čím více se stává lidská bytost moudřejší a v duchovní oblasti vyzrálejší, tím více je čin Oběti snadněji uskutečnitelný. Ano, ve jménu zachování života a blaha bližních na této planetě. 
V tomto okamžiku je zřejmě nezbytný ten správný úhel pohledu i na zdánlivé Zlo, to válečné, vražené, lidská srdce destruující. Zlo zdánlivě nejnesmyslnější. Avšak i válečné násilí lze vnímat jako očistné rozhodnutí Architekta nejvyššího, jenž má v daném okamžiku tvář Zla, ale přesto mu nelze upřít hluboký v duchovním smyslu ozdravný a poučení nejvyššího plný… smysl.  Nic se neděje náhodně a smyslu se lze dobře dobrat pouze při vstupu do dokonale informující roviny duchovní.
     Ale co sám Obětovaný či ti Obětovaní? Je možná přijatelné se domnívat, že i ve změněném stavu Vědomí bez hmotného těla, mohou intensivně a radostně vnímat svoji Oběť, jako záslužný čin z nejvznešenějších….
 Je však ještě jeden druh životního neodvratitelného děje, který může být v symbolické rovině zařazen do množiny božskou vůlí předurčených obětin. Je nesnadné, ale vysoce zajímavé, přistoupit k vlastní smrti jako k činu Oběti svého dočasného těla – vratného obalu či příbytku naší duše. Snad možno říci že Oběti z nejzávažnějších.  Není tajemstvím, že pomyšlení na tento závěrečný děj je pro nás, tak mnohé, dokonale neakceptovatelný, šokující. A přesto není nezajímavé takto fabulovat. Pomyslet na vyprázdněné vlastní tělo jako na problematicky chtěnou Oběť… obětinu, také život na planetě zachovávající. Obětinu zápalnou i nutnému živnému rozkladu podléhající a nový život  dokonce podmiňující. Dlužno říci, že máma Země si s myriádami rozkladu podléhajících těl hmotných organismů vždy bez problémů poradila. Poradila a poradí si i nadále i s následnou analysou i synthesou příslušných, tlením uvolněných prvků. Jak dokonalé a obdivuhodné Dílo!
     Snad pouze jediný čin, čin sebevražedný, čin sebedestruujícího útěku z Bytí bez jakéhokoli vyššího cíle a vznešené Ideje, bez opodstatňující materie výsostné Lásky, nelze brát jako čin záslužné Oběti vlastního těla. Oběti s celou vznešeností, statečností, s úchvatným vhledem a empatií, jakým je čin Oběti za druhé, za blaho bližních, za zachování život na Modré planetě Zemi například i při obraně vlasti ve všech aspektech.
     I v listopadových dnech roku 2015, při náhledu na teroristické řadění v Paříží, lze uvidět s neskonalou úlevnou radostí i  náhlou  a zcela spontánní modlitbu davů, následnou a rychlou proměnu hodnot, změnu jejich hierarchie. Ale i náhlou celosvětovou a nádhernou sounáležitost, vedoucí k propojení lidských duší. Lze vnímat snahu o obranu kultury i národa a jeho hodnot, o zachování demokracie i vlastního náboženství, o přehodnocení vlastního atheismu vedoucího v dobrovolné a radostné uvěření v Ochranu, kterou uskuteční a zajistí Síla Nejvyšší. Je příjemné přijmout, že Obětovaní – Oběť, kterou někteří z nás přinesli, je jakýmsi zlatým klíčem, otvírajícím mřížoví transcendentna, že je vrcholně sjednocujícím momentem pro druhé, že je jakýmsi napřažením pomoci plné ruky k těm, kteří ještě nedozráli k Poznání. K procítění zahalených a málo přístupných tajemství tohoto života na Zemi.  Je skvělé přistoupit k fenoménu Oběti, jako k signálu spouštějícímu zahájení možných celosvětových pozitivních proměn i v duchovních rovinách dnešní společnosti… Nu, nechť se tak stane…  

                                                                                                                    Alena Klímová Brejchová 
 



Zpět na články
 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one