Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…
       Přede mnou, na psacím stole, leží šestnáct útlých básnických sbírek spisovatele, básníka a editora, Vladimíra Stibora. Mezi nimi jsou sbírky zajímavě nazvané jako například: „Návrat měsíčních vzducholodí“, „Conquistadoři noci a jejich psi“, „Proniklec“, „Jeřabinové hory“, i poslední  z nich… dobře hodnocené „Lehké škrábnutí“.  Vlastním také několik prozaických knih a sborníků, týkajících se po většině zajímavých příběhů z „Kraje lidí a kamenů“, z kouzelného a inspirujícího Sedlčanska. Poblíž něho se v roce 1959 pan básník narodil. Tady se též tento neuvěřitelně plodný muž, s nesmírnou houževnatostí, pouští i do málo v české kotlině navštěvovaného prostoru. Od roku 2003, až do doby dnešní, dovedl k porodu osm svých literárních dítek… básnických Almanachů a deváté dítko je na cestě. Starobylá pražská Porthejmka znovu zažije v červenci  slavnostní křest díla!
       Vladimír Stibor vzhledem určitě nepřipomíná astenického zasněného básníka z lidských archetypálních představ. Je to mohutný muž, s veselou opálenou tváří a laskavou povahou. Dokáže vzít… ve chvílích, kdy jde o samu obživu jeho rodiny, do ruky sekeru a pokácet lán lesa. Druhý den už pracuje na poli editorském a shrben nad klávesnicí PSčka, stylizuje výtvory mnohých, Múzami více či méně líbaných bližních, do výše zmíněných, Almanachů. Vymýšlí pro ně názvy, které jsou dokonale poplatné jeho básnické invenci. Rodí se sousloví jako: „Země  v níž se rozednívá“, „Básníci z podkroví“, „Ptáci z podzemí“, „Pastýři noci“, „Rybáři odlivu“,“Schodiště příběhů“, „Před hradbami noci“ i „Slova nejsou tam, kde je vidíme“. Je příjemné vnímat, jak rychle přibývá těch, kteří touží do těchto Stiborových Almanachů ukotvit svoje veršovaná dílka. Lidé posílají básně z mnoha světových destinací, je jich 54, za rok 65, další rok už 83. Jejich, do Almanachů přiložené, krátké životopisy svědčí o tom, že jsou to vysoce kvalitní lidé z nejrůznějších profesí. Lidé, milující a ctící samu „Poezii“. Zásluhu na těchto, tolik v Česku potřebných presentacích lidské tvorby, ovšem má i rodina pana Vladimíra. Knihy i sbírky ilustracemi  často zdobí básníkova paní i dcera Luciána, která po otci zdědila i obdařenost básnickou tvorbou.
 Jak nelehké je v dnešním prostoru adorované komerce, na trhu české knižní tvorby, uplatnit jakékoli… i vynikající knižní dílo, by mohl patrně pan básník a editor vyprávět…Ale i mnozí další, mnohdy zrozením do totalitní doby nesmyslně stigmatizovaní tvůrci, toto bezesporu vnímají.
Snad se dá říci, že při porodu těchto zajímavých Stiborových děl i Almanachů účinně pomáhá symbióza s nakladatelstvím pana Milana Hodka z Hradce Králové. Ale než dojde k porodu nové knihy je nutno ještě hodně kroků podniknout a mnoho neschůdných cestiček prošlapat. Musí být doslova škemráno o finanční výpomoc při vydávání sbírek i Almanachů a  je evidentní, že mnohé bohaté instituce dnes ruku otevřenou nemají. Lze chápat, že ti, kteří napomáhat mají, jsou k tomu dokonce státem určeni, mohou být dnešním enormním výtryskem lidské tvorby desorientováni. Zahlcenost současného knižního trhu i nekvalitní tvorbou je zřejmá nám všem. Spisující Čech, ale i cizinci tisknoucí zde svá díla z důvodů menších nákladů, si prostě výrobu knihy zaplatí, pokud na to ušetří. Bohužel zaplacena některým nakladatelům může být i výroba plevelného dílka pochybné kvality, které je stejně předurčeno k nečtení. Vítězí komerce, podbízení se jedlíkům, konzumní pokleslost. Zaštítění prodejnosti tvářemi současných „Celebrit“ !!! Navíc, na základě tohoto ryze materialistického přístupu k lidské tvorbě, vznikla někdy na počátku nového tisíciletí nesmyslná fabulace, že produkce básnické tvorby – poezie… je „nekomerční záležitost“. Ano, určitě lze říci, že jen malé procento vysoce vyspělých jedinců rozumí básním a dokáže se naladit na výsostný výboj básníkovy mysli v okamžiku jeho inspirace a tudíž má potřebu koupě. Dávná paní Sapfó, i  bojovný bard Alkáios by se nad tímto současným stavem literatury jistě se smutkem obrátili v lesbickém hrobě! Vždyť po celá tisíciletí byla světová tvorba dobrých básníků spíš nadčasovým elementem, ozdobou literatury a sami vládci cítili, že sice mohou být vládci, ale básníky být nemohou. Básníky se lidé rodí a jejich inspirovaná tvorba, jakýsi tisícivoltový výboj imaginace, je výsostným darem lidstvu.
 O to úžasnější je, narodí-li se nějaký… sedlácky zdravě vypadající Sedlčan, nejen básníkem, ale i editorem, manažérem, dřevorubcem, pečlivým tátou a láskyplným manželem, a doslova nadějí těch, kteří nevědí jak presentovat svá dílka.  Je možno s gurmánskou chutí procítit, jak se ve svých básních Vladimír Stibor stává navíc ještě náruživým milencem, Berberem, ale i nosičem beznohých. Vytrhává hvězdy z kořenů a při tom touží po té jediné, jíž stékají sedmikrásky po mladém hrdle… Pro verš noří ruce do nádob z nejstaršího jílu… a přežívá i s Ne-Lehkým Škrábnutím.
 Osobitý styl a svěží esprit oslovujících metafor tvoří jedinečný obraz duše tohoto českého básníka. Básníka a spisovatele nejen Sedlčanska. Osnovou i útkem jeho života i díla je však bezesporu lidská obdarovávající, ale jaksi i příjemně mužná láska. Ve verších bez zábran ozřejmuje její úchvatný prožitek. Definuje svůj vlastní Pocit světa a tím pomáhá ke kouzelnému prozření i nám ostatním. Jistě toto vše, ale i veškeré jeho heroické usilování bude jednou kladně souzeno. Nezbývá, než vzdát dík takovýmto obětavým,vysoce inspirovaným a pracovitým lidem. Náš úklon by však měl i nadále patřit všem mužům i ženám, kteří podobně jako Vladimír Stibor, zcela nezištně a velmi pilně pracují i při svém výsostném obdaření nejvyšším darem, což je schopnost tvorby, schopnost rozsévat zázrak veršů na zkypřené pole Královny Poezie…
                                                                                                 Alena Klímová-Brejchová




Zpět na články

 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one