Bublinko duhová ...

... kouzelný Poutníčku… Dítě
Bublinko božskými ústy vyfouklá
z Temnoty Vesmírné líhně
Duši ti na tácek stříbrný poskládám
a to co jsem ve snění slyšela
v miskách svých dlaní ti podávám…
Bublinko duhová…Věčné Dítě…
jak nektar včela mne pij
a čti mně…


Prosba Slunovratová…

Vítám Tě Slunce, dárce života!
V prosincovém poledni mi rozepjaté paže pozlatíš
a já pak v půlnoční chvíli Zrození
uslyším zvony lásky a míru…
Ó, Bože, který jsi Světlem
i v hodině Slunovratu k lidem navráceným!
Dovol mi i v čase nadcházejícím a neznámém
milovat, utěšovat a rozdávat naději i radost
tam, kde vládne smutek a beznaděj…
Dovol ať zůstanu v prostoru Bytí tak dlouho,
dokud budou trvat bytosti cítící
a mého soucitu a pomoci potřebné,
neboť vím, že pouze dáváním
smím Tvé Světlo přijímat…

20.12.2015  Báseň pro vánoční čas

Alchymie Velké Matky… (prosincová noc)


Snad sama Láska v tu noc sestoupila
ze svatyní Kosmu, lehkou chůzí houpavou
aby krásná jako mladá žena políbila
zástupy, co poklekly jí v úctě u nohou

Ta Krasavice nesla Dítě lidstvu jako Dar
a kryla ho vlastní září i vlasů záplavou
Jen ono smělo zvrátit zánik, žal a zmar
Světlem Naděje a Víry, co bude Nápravou

V té velebné noci Matka k  „dětem“ sestoupila
aby Věčné dítě do kolébky Země znovu položila
aby vzdala se ho v nejvyšší své oběti…
A lidé slavili ten zázrak  tony mnohohlasé písně
pláč byl štěstím, v katedrále nebylo už tísně…
Pak modlitbou byl Polibek a Mírem objetí


                                    Alena Klímová (BO.-žena)


 

27.10.2015  Básně pro podzimní čas

Zlatá sklizeň... (Podzimní)
 (možná už zítra přijde mráz)

 
Jak zboží, na nějž tvůrce zlato dých
u mých nohou zralé plody leží
Leží tiše na hebounkém loži
z travin jemných… podzimních

Jsou vonnou sklizní rukou mých
co popadala z korun stromů-věží
jak něžné zvony z dílny Boží
a zasypala zemi jako zlatý sníh

Já vzhlížím do koruny vrostlá ke kmenům
abych odtajila květy porozené z pupenů
Větvovím třesu, jak když na zvon zvoním
a Čas se kolem žene jak splašené stádo koní
Chutnám sklizeň, dřeň mi v ústech sladce taje
a má Láska ve mně sílí… podobu má Máje!
 

Královské Obdarovávání)… (Vánoční)

Pryskyřicí ještě voníš příteli náš
Rytíři Výšin… Strome vánoční…
Slyšíš, zas nad majestátem zasněženého Města
magií Nového Zrození... Zvony k lidem hovoří
a ty se zachvíváš, rozpažen nad námi vzhlížejícími
Posloucháš tlukot našich srdcí do Záře a třpytu oděn
a svůj úděl „Velké Služby a Oběti“ už znáš…
V hlubině tvé paměti ještě lesní tráva ševelí
Ještě slyšíš jak v mokřinách utichá žabí volání
i jak v pěně lesní tmy Tlení vzdechlo…
Ach postůj rozpažen v ochraně nad námi
a přepásán světelnou šerpou naděje
ještě chvíli pryskyřičnými ústy vyprávěj…
O květech se kterými si louka nevěděla rady
o chmýrnatých holátkách usínajících v tvém podpaží
i o matce Zemi, plující ledovými koridory Kosmu
Připomeň nám v této velebné chvíli lidský úkol náš
i Světlo, které ve dnech Slunovratu do kolébky slétlo
a až zazní naléhavá hudba Sfér
a pryskyřičná slova vzlétnou jako ptáci z tvého domu
my poklekneme na kamennou Tvrdost v pokoře
Pak slzami, tou božskou rosou, si Duši omyjeme …
…ohřejeme ji v dlaních planoucích Hvězd
co se v lidských očích zrcadlí… a podáme si ruce…
Pak uvidíš zázrak… Příteli náš… Velikáne výšin
Uvidíš, jak ve Svaté noci Láska v božské alchymii
tepající srdce na průzračný Démant přetaví
Pak  usměvaví lidé předají si
ten do hebounké kůže zahalený
skvostný  Dar…
 

1.6.2015  Básen pro měsíc červen

... byla spanilá ...

 
byla spanilá když přerod v ženu slavila
a dívčí touhou žhnula jak růžová světlice...
Tančila a v útlých bocích tělem svůdně vlnila
však surový Svět už odemykal svoje petlice

On mužný byl a jeho úd se týčil jako hebký had
Ta jemnost teplé kůže těla... i hlavy hadí
probudila v dívčím lůně divný hlad
a touhu líbat, sát, dotýkat se - hladit

Krví zpečetěn byl život vzněcující akt
když jako madlo luku prohnula se v něžném dříku
Pak Anděl s Ďáblem uzavřel na léta pakt
o spolubytí obou, na pomezí Světa, té tůně Hříchu
 
14.3.2015  Básně pro měsíc březen
 

Vkloubeni do těl …

…Vkloubeni do lidských těl
vzlétáme po tisíc pozemských roků
ztěžklí svou vinou jak olovem broků
bývají tažní ptáci, zvolení pro odstřel…

Jako ti ptáci padáme Zemi do klína
Padáme osleplí těžcí… bez dechu
Klademe těla svá do květin, do mechu
Zkoušíme v hliněném náručí usínat…

Máma Zem o naše záhadné Vkloubení
dobře se postará, spojení rychle uvolní
na Život nový promění tlející hmotu
a  lidskou Duši na vlastní slastný vzdech…
Až pak se znovu zrodíme v krvi a potu
zazděni vkloubením v hebounkých Zdech…
 

Poděkování  léčitelské ...“

Díky ti Bože za Slunce svit
i za to že smíme tavený křišťál
z potoků horských pít
Pít z vod u nichž Život přistál...

Díky ti za vzduch jež smíme dýchat
i za bolest za žal a za hoře
na nichž jak lodě na moře
odplouvá za bouře naše Pýcha...

Díky ti Bože za ruce co s jemností nejvyšší
vichrnou Bolest dotykem utiší
díky ti za dlaně co z lidské kůže
temnotu nemocí snímají
díky ti za jara za zimy za hnízda za růže
i za pírka ptačí co s nebe do vlasů padají
 
9.2.2015  Básně pro měsíc únor
 

Chirurg plastický…
aneb oprava božího plánu

Možná v pořádku je žíti v Kráse klasický
(vždyť i brambor zasetý má býti v řádku)
a tak dohlédne smutný holce na skořápku
ozbrojený Bůh, co nazývá se Chirurg plastický

Jásaj křepčej ty bolavý holky napůl umělý
když bůh se skalpelem Boha zručně opravuje
když jim dělá nová prsa, nosy, zadky napumpuje
Bez něj by své vosí pasy i nateklý ústa neměly

Snad za nocí se k Chirurgovi vroucně modlí
ty sešívaný holky, kterým botox vbodl pod kůži
Vždyť ON vyzrál nad přírodou nad Bohy
a ony… díky Bohu, rozkvetly jak záhon růží
Snad na jediném se ty sličné „Umělice“ shodly
že obelstění „Tvůrčí Vůle“ jim vylepšilo Bytí ubohý

 

Únos do „Sedmého nebe“

Když u refýže padla červená
vysvalené nohy nad motorkou rozkročil
a holce roztřásly se kolena
Ten chlapec byl krásný jako mladý Bůh

Měl bundu jak za polární kruh
a zadek vtěsnán do džínsů plesnivých...
Spadla v oči... hnědé jako teplý lesní med
a Touha ji roztočila jak na vodě vích

„Naskoč holka“ zavelel ten nesmlouvavý Bůh
pak kdosi odčaroval velkoměsto, semafor i ruch
ona objala to svaly tvrdě vyztužené tělo
a za chvíli jí líce žíhal chladný vzduch
O milování  v ní všechno kantilény pělo
než do nebe je oba Erós vynes, ten slasti Duch
 

5.1.2015  Báseň pro měsíc leden

Návrat Zvonů…  půlnoc Slunovratu


Ta podivná Bytost, útlá jak bambusu dřík
se chlapci podobala, ale možná byla dívkou
Krásnou zdála se a lidé nechtěli se o ni přít
když do Věže šplhala se, ozbrojena zlatou dýkou

Byla v přiléhavém šatě co kryl ji jako bílá kůže
a pod čapku spoutala si vlasy barvy tekoucího medu
Spěchala do výše prostorem co na maximum zúžen
byl z temnoty a prachu, z pavučin a namrzlého ledu

Tam, pod kupolí Věže zavěšen byl obří Zvon,
ona poklekla a k jeho srdci přitulila sličnou tvář
Horkou rukou polaskala kov co vydati měl silný tón
až lidé v prosincové noci spatří Velké Hvězdy zář

Ta útlá svižná Bytost, snad dívka s duší bělostnou
provazy Zvonu rozvázala, otiskla je pevně do dlaní
a odlitý Kov se její silou rozezpíval písní radostnou
o tom, že Syn Boží znovu na planetu Zemi slanil

A tam, dole, u úpatí Věže, lidé okouzleně naslouchali
jak zářící Město píseň Zvonu vrací ozvěnou
Jejich ruce navzájem se dotýkaly, láskou si je zahřívali
aby v sobě upevnili Víru v bližní, navždy neměnnou

 Verunce BO.
 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one