Znám Tě… Lásko zlatobílá…
 
Už netoužím být NIKÝM
 já, žena v divné role obsazená
Chci jen vzlétat nad Planetu Žití
 křídla nad lesy i nad vodami rozevřená
 
Toužím jen tak v jasu Slunce BÝT
vznášet se a zpívat… také tančit
vlahý mořský vánek z dlaní pít
Mít Krásu v očích a nožky lančí
 
Já své štětce i pera větrům daruji
a z knížek postavím si žebřík do Nebe
Na oblaka vpíšu, že neskonale miluji
že neumím žít, Lásko zlatobílá, bez Tebe
5.12.2012   Vánoční básně pro měsíc prosinec


Alchymie Velké Matky… (prosincová noc)

Snad sama Láska v tu noc sestoupila
ze svatyní Kosmu lehkou chůzí houpavou
aby krásná jako mladá žena políbila
zástupy co poklekly jí v úctě u nohou

Ta Krasavice nesla Dítě lidstvu jako Dar
a kryla ho vlastní září i vlasů záplavou
Jen ono smělo zvrátit zánik, žal a zmar
Světlem Naděje a Víry, co bude Nápravou

V té velebné noci Matka k dětem sestoupila
aby Věčné dítě do kolébky Země znovu položila
aby vzdala se ho v nejvyšší své oběti…
A lidé slavili ten zázrak  tony mnohohlasé písně
pláč byl štěstím, v katedrále nebylo už tísně…
Pak modlitbou byl Polibek a Mírem objetí



Návrat Zvonů…  půlnoc Slunovratu

Ta podivná Bytost, útlá jak bambusu dřík
se chlapci podobala, ale možná byla dívkou
Krásnou zdála se a lidé nechtěli se o ni přít
když do Věže šplhala se, ozbrojena zlatou dýkou

Byla v přiléhavém šatě co kryl ji jako bílá kůže
a pod čapku spoutala si vlasy barvy tekoucího medu
Spěchala do výše prostorem co na maximum zúžen
byl z temnoty a prachu, z pavučin a namrzlého ledu

Tam, pod kupolí Věže zavěšen byl obří Zvon
ona poklekla a k jeho srdci přitulila sličnou tvář
Horkou rukou polaskala kov co vydati měl silný tón
až lidé v prosincové noci spatří Velké Hvězdy zář

Ta útlá svižná Bytost, snad dívka s duší bělostnou
provazy Zvonu rozvázala, otiskla je pevně do dlaní
a odlitý Kov se její silou rozezpíval písní radostnou
o tom, že Syn Boží znovu na planetu Zemi slanil

A tam, dole, u úpatí Věže, lidé okouzleně naslouchali
jak zářící Město píseň Zvonu vrací ozvěnou
Jejich ruce navzájem se dotýkaly, láskou si je zahřívali
aby v sobě upevnili Víru v bližní, navždy neměnnou



Živý Dar…

(Prosincová noc v roce 2011)

Jak  nebeská Luna byla mladá „Matka" krásná
když s dítětem sestoupila prosincovou nocí
po průsvitných schodech z nadoblačné říše…
Zlatobílé světlo halilo ji jako jemný šál
a lidé na kameny poklekali… snad kdosi se i bál
však věděli, že Spasitel na svět znovu přišel
ten, co věky vládnouti má láskyplnou mocí
a Tmu Nevědění prozáří jak Hvězda jasná…

Ta Věčná máma se na kolébku kříže přišla zaručit
že se uzdravení živí smějí stulit Otci v náručí
Přišla aby darem synka božskou Lásku obnovila
a v oběti nevýslovné věnovala lidstvu živý Dar
Svým synkem jim cenu Služby něžně připomněla
Věrné Služby bližním co zruší Nenávist a Zmar…



Královské Obdarovávání…

Pryskyřicí ještě voníš příteli náš
Rytíři Výšin… Strome vánoční…
Slyšíš, zas nad majestátem zasněženého Města
magií Nového Zrození Zvony k lidem hovoří…a ty se zachvíváš,
rozpažen nad námi vzhlížejícími
Posloucháš tlukot našich srdcí do Záře a třpytu oděn
a svůj úděl „Velké Služby a Oběti" už znáš…
V hlubině tvé paměti ještě lesní tráva ševelí
Ještě slyšíš jak v mokřinách utichá žabí volání
i jak v pěně lesní tmy Tlení vzdechlo…
Ach postůj rozpažen v ochraně nad námi
a přepásán světelnou šerpou naděje
ještě chvíli pryskyřičnými ústy vyprávěj…
O květech se kterými si louka nevěděla rady
o chmýrnatých holátkách usínajících v tvém podpaží
i o matce Zemi, plující ledovými koridory Kosmu
Připomeň nám v této velebné chvíli lidský úkol náš
i Světlo, které ve dnech Slunovratu do kolébky slétlo
a až zazní naléhavá hudba Sfér
a pryskyřičná slova vzlétnou jako ptáci z tvého domu
my poklekneme na kamennou Tvrdost v pokoře
Pak slzami, tou božskou rosou, si Duši omyjeme …
…ohřejeme ji v dlaních planoucích Hvězd
co se v lidských očích zrcadlí… a podáme si ruce…
Pak uvidíš zázrak… Příteli náš… Velikáne výšin
Uvidíš, jak ve Svaté noci Láska v božské alchymii
tepající srdce na průzračný Démant přetaví
Pak  usměvaví lidé předají si
ten do hebounké kůže zahalený
skvostný  Dar…



Věčně rudá Růže Avatarů…

Byl to stále on, kdo přicházel nepoznán,
na srdci ozdoben orosenou rudou Růží
a zatímco sarkofágy ještě voněly eukalyptem
v pohřebištích dávných Králů
navracel se jen proto, aby lidem netrvala dlouho
ta vzácně jasná Chvíle
R o z p o m  e n  u t í
Ano byl to přece stále On...
On… ryzí jak čirý krystal alabastru
kdo procházíval bez odporu a tíhy strukturami Vesmíru
Stále byl tím, kdo vzlínal jak nejdrahocennější z vůní...
vůní Růží z rodů královských…
Trval a Byl... krásný a dokonale nedělitelný
pohybující se v neutuchající Radostnosti
na hranicích Nehmoty bez tíživého těla...
Kráčíval kolem galaxií...
snad utkaný ze subneutrinových září
a nahlížel do podivuhodné tváře Marsu…
Vzlínal kolem ledových prstenců Saturnových,
vznášel se nad koridory prašných galaxií
těšil se do sytosti jásotem rodících se Nov
a vůbec nedumal o Čase... té legrační hračce
lapené v plachtící dlani plné Míru...
Byl skvoucím Vědomím
nasyceným všeobsahující Vědomostí...
Neohraničeným Polem Moudra a Dobroty...
Pulsací úchvatně komplexních Odpovědí...
Byl navždy zkoncentrovanou Krůpějí horoucí Lásky
A tak , navždy prosycen výsostnou energií živé Růže…
bez údivu a samozřejmě, vlastně jen tak,
jako když rozjásaný pták si zjara zpívá,
po tisíce let oslovoval živé…
A přece... čas od času tuhnul v osídlitelných tělech…
za lehce rozpoznatelným Účelem...
Čas od času se rodil jako krásné nové dítě
v podivuhodném Prostoru mateřské Země
a čas od času… probit hřeby bolesti... umíral...
Za jasně rozpoznatelným Ú č e l e m…
To když se závratný Bezčas záhadně roztikal
a poháněn zubatým kolečkem na pérko
rozdýchal východy a západy zlatistého Boha Slunce...
Čas od času ON... ozdoben rudou Růží královskou…
v mlékem provoněném náručí mámy…
pro druhé Ž i l…

Bratřím a sestrám, 16.6. 2012… BO.- žena



Gloria in excelsis Deo! Štědrovečerní
 
Nastává posvátná Noc a za okny našeho domu
se tichounce snášejí prachová pírka…
Snad padají z křídel zpívajících andělů…
Krajina zbělela a varhany rampouchů křišťálově zní:
„Gloria in excelsis Deo!"   
Cítíš, v našem pokoji se prudce rozvoněla pryskyřice
To sličný strom se na chrám lesa rozpomněl
Podívej, děti usnuly a čílka mají potem zrosená
Jsi vedle mne a tvá dlaň hřeje láskou 

Žití je náhle dotyk modrý a zlatý...       
Nad  námi zní Čas jak tóny fléten
a bezrozměrný Prostor na hrotech nám vane...
Už nic neříkám...
jen celou plochou s Tebou  splývám...
Stoupáme i klesáme v závrati
lhostejní k východům i západům vyhasínajících sluncí
Slova jsou nepochopitelná zaklínání
jak hmyzí křídla od úst nám opadávají
ze srdcí odlétají
lehké jak peroutky z bříšek kolibříků...
R o z m l o u v á m e...
jsme kapky deště... kondenzát vůně jasmínů
hvězdný prach na kakostové louce
Jsme stromy co na hladině  korunami koření
Je noc Slunovratu i slavného Zrození
a  její Dech nás krotce omývá....



5.11.2012   Báseň pro měsíc listopad


Bez Tebe to bolí…

Tak Ti dneska, milý povím
ze sama jsem, jak voják v poli zbloudilý
Smutné je mé živobytí vdoví
Ach, proč jsme se jen sobě ztratili…

Víš, svíjím se jak zvíře knutou bité
a usychám jak v žáru z růže květ
Bez Tebe snad umřu na úbytě
Ostny zraňují mne lidé, hmota, Svět

Tak zapomeň už snící miláčku
na prožluklou zradu  i slova bolavá
snad na Tebe jsem také sladce volala
Vrať se ke mně zpátky plavným letem
vrať se i k těm našim krásným dětem
Na lásku si vzpomeň… miláčku




5.10.2012   Báseň pro měsíc říjen


Pathos distance…

Zabíjet a krást…souložit a rvát se
hltat maso bledých mrtvých tvorů
to podivnou rolí odjakživa zdá se
ve scénáři velkolepé Boží frašky…

Snad ji napsal kdosi v neprůhledné masce
pro muže a ženy na jevišti… líhni molů
Snad ji sepsal k poučení v dobré víře
pro tu sumu k Zemi připoutaných vorů
 aby poukázal, kudy cesta nevede…

Že i v zákulisí mohou „Děti" milovat se
o tom na závěr a v epitafu rozepsal se šíře
že hřešit mohou… i na něj… na Umělce,
co  navzdory tomu bude trestat bez urážky
a než si před odchodem vypěstují svaly volů
mohou polykati prach svůj, žal i bílé prášky
aby Smrtí okřídleny vzlétly do Nebe…



3.9.2012   Báseň pro měsíc září


Stařec a moře

Možná dýchající Moře tisíce let mrzí,
že ten kterému se všichni koří…
Bůh a vládce Všehomíra jeho vody stvořil
ze slaného potu a hořkých lidských slzí…

Snad ten Velký alchymista upotřebil Žal…
též Zoufalství a Lásku bolestnou a jemnou
když nad vodami  rozkročeně stál
a solil vlnobití… i hlubinu temnou

Však umělec… ten co může všechno zmařit
daroval těm čirým slzám i potu v moři
nebes barvu a tyrkysově zlatý třpyt i jas
V té soli stvořil domov perel, korálů i ryb
vánkem navoněl ten obraz nekonečných krás
Ten umělec a Bůh se nedopustil chyb…



5.8.2012   Báseň pro měsíc srpen


Křídla na věšáku

Dnes jsme z plna hrdla pili
hebká křídla na věšák si odložili
a svázali je tuhou páskou…
Však protože jsme krásní silní ztepilí
vášní… touhou… láskou
jak bouřlivým vínem opilí…
… ulehli jsme nazí na lože…
Ach můj Bože-Rozkoše…
Když jsi líbal moji rozžhavenou kůži
Duši neukryl jsi do dlaní…
Jenom jako orosenou ranní růži
do klopy dals krásu… na prst navlék Věnčení

A když nový život ztvrdil výkřik tlumený
slyšela jsem něžných křídel šumění
ale třásla jsem se zimou krutou
Náhle táhlo ze všech skulin… odevšad
než mne „Kdosi" na kost ztuhlou
přikryl křídly co jsem odložila na věšák…



14.7.2012   Báseň pro měsíc červenec


Milování na poříčních lukách

Ó, můj smělý milenče letošního horkého léta…
Kráčím žárem a vyprahlostí na setkání s tebou
a země pod mými chodidly puká širokými krakely
Jak  obraz…  jak olejem nasáklé plátno starých mistrů
Kráčím za tebou a tys tak nový a přece podivně známý
Jako dech - jako vůně vlhké louky poříční…
Právě když Bouře vstává nad chlebným polem,
když rozepíná svá temná a vodou nasáklá křídla
s tebou se setkávám, nedočkavá tvých doteků
vzrušená po sté jako po prvé…
Přicházíš - prolétáš mezi žíznícími kukuřičnými klasy
a naléháš - rychle dobýváš má zranitelná území
tak nesmlouvavý, vítězící a  věčně mladý
Proplétáš své prsty mými vlasy a škádlivě je cucháš
Zdobíš mé čelo korunkou z křídel modrých vážek
a právě když vystupuji mokrá a znavená
z Řeky- přítelkyně, z Řeky-léčitelky
prolétáš nad její hladinou a bereš mne do náručí…
Tvé polibky jsou horké a bez výhrad k mé nedokonalosti
k mým selháním, studu i slabostem
Opět jsem krásnou a ty mne ujišťuješ, že i po věky milování hodnou…
Vnímám tvé citlivé prsty co znají mé tělo celé
Cítím tvá ústa - naléhají - líbají má tajemství střežená
Vibruji silnou rozkoší, když mne kladeš na lůžko
z drsných trav a květů modrých kakostů…
Zdobíš má ňadra pro vrcholný akt milování
růžovým okvětím nervosních Netýkavek…
Vnímám svůj zrychlený dech, touhu, tlukot srdce
v rytmu zamilovaných a dávám se ti celá
Nic už  netajím… nehájím uspokojená a vláčná…
Ach líbej mne a miluj věčně… neustávej
můj mladý smělý milenče, i když Bouře ryčí
a srší oslnivými výboji
Líbej mne a miluj… Vánku



31.5.2012   Báseň pro měsíc červen


Požíračka květů Růží…

Otevřená tlama tučné poživačné ženštiny
se přiblížila k ztělesněné Kráse… k Růži
a její zuby zacvakaly jak zažloutlé kleštiny
aby bělostnému květu rozmělnily něžnou kůži

Kamery to točí a přenášejí žravost do světa
Adorují zlou tu, kanibalství hodnou událost
kdy se jídlem stává vonná Krása v květu zakletá
aby mezi jí a masem mrtvol vytvořil se most

Křičím, spílám, vzdychám, ne… už dost!
Květy na světě jsou lidským duším pro radost
Požírači květů abstinujte od žranic a hříchů
vždy hladoví a nazí se na hřbitovech sejdeme
Růže nesmí rozplynout se žíravinou v břichu
Božský symbol Duše… stát nemůže se… lejnem



20.3.2012   Báseň pro měsíc duben


Můj milý věz, že i Nevíra je Víra…

Tvá je vůle v Nevíru svou uvěřit
I v siláckou Pýchu, že víc než jiní znáš…
S tou Tíhou jde těžko stoupat do Věží
když  je na schodištích rozlit kluzký pláč

V těch převysokých stavbách
co kupolemi zlatě jiskří nad Zemí
je dobré být a nalézt sebe i svůj smích
v Důvěře rozhlédnout se tam kde není Strach

Věz, že tvá je vůle… k Víře pootočit Nevíru
a jen tak Být a s Proudem Lásky plout si
oblékat si božský oblek vytvořený na míru
Být jak dítě i když plesnivé máš vousy
Nu… jen málo ber si a druhým skvělé dary dej
a za každé slunné ráno žitím díky vzdej…



8.3.2012   Báseň pro měsíc březen


Nablízku bude Andělů tým (aneb Kolo Zrodů)

Já to vím,  já to vím, že se to stane
až se zas na Modrou Planetu nalodím
Nejprve umřu, pak stanu se docela maličkou
snad budu zase zlobivou holčičkou
co do cůpků z vlasů mašle má vpletené
Zas na nebi ptáky a na zemi květiny uvidím

Možná se stanu chlapcem s ježatou paličkou
Což na tom ve světě lidí opravdu záleží?
Proběhnu k domovu cestou známou
k náručím které mi otevřou táta s mámou
Až bolest v žití mne vyladí božskou ladičkou
pak posté své tělo jak staré šaty zas odložím



6.2.2012   Báseň pro měsíc únor


Naprogramovanost alfa-samce

Má v ústech dokonalou oblost
hedvábného tvaru motýlího kokónu
a lehkou slanost chutná na špici jazyka
když se dlouhých stehen Muže dotýká
Snad cítí rozkoš… hrdou radost
že jí patří vysvalené tělo Krále salónů

Však v žáru té vzepjaté chvíle
co horce klouže k bělostnému výronu
ta obluzená Kráska ještě netuší
jak jí bude za pár roků na duši
až pochopí program alfa-samčí píle
když přivede jí mladší „Líheň" do domu

Už ví že na kamenné Zemi není muže
jehož tělo chutnalo by jako Krále salonů
Jako poraněná labuť na podivným světem letí
kolem boků hejnko jeho silných dětí
a vnímá jak ji žalem vrásčití a vadne kůže
když dobývá „Bource" z hebkých kokónů…



2.1.2012   Báseň pro měsíc leden


Okřídlený kůň tam čeká…( milému)

Já to vím… já to dotýkaným srdcem vím
že nebudu mít vůbec strach
až se na galéru bílou nalodím
až popluji s ní ve vesmírných temnotách

Vstoupím na Loď co trup má perlový
a na palubě zkušeného lodivoda
a až sférický vítr naduje jí plachtoví
zmizí Strast i Zlo jak napěněná temná voda

Já o tom… svou políbenou Duší sním
že až nad útesy Světa s dvěma slunci
galéra má spustí třpytné kotvení
kdosi s očí odejme mi Cháronovu minci…
Pak se hřívy křídlatého Koně zachytím
a nad krajinou Lásky vzlétnu… k tobě proletím…


My, Vesmířané…

Než se nám konečně zdárně zadaří
trošínku poručit  kobylkám, větru, dešti
otvírá Země hliněné náručí
Právě jsme jednomu z životů v kleštích
Nikdo nám nemůže zaručit
že ve zkouškách budem se moci vyučit
jak meče Vesmírných strážců leštit,
že stanem se na Globu bezkřídlým andělem
co žije z lidských stád tak trochu vydělen
a hladí a léčí aniž by zatnul pěsti…



© 2009-2017   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one