Dar pramene

Já na papír hledím omámena
a vlastním zrakům skoro nevěřím...
Ten Proud je jak třpytně modrá pěna
tak lehoulinký jak z pírek Rajky pápěří

Z jeho blyskotání skládám verše pro lidi
a v metaforách je má Duše schovaná
Snad i pod tím vzácným hávem všichni uvidí
jak bolestné je projít trním vysvlečena do naha

Proč to bolet musí zní má věčná úvaha
a proč stále žíznivější hltavě pít neváhám        
i když Pramen má chuť slzotoku
který ústa zalévá mi po většinu roků   
Já přes krystaly z řezající soli Svět už nevidím
Jsem slepec který v Protékání hněte písně pro lidi...

Úvod

       Motto:

        Poznání je Úsměv!
 

Upozornění na čtyři nové knihy české poezie, které byly vydány v průběhu roku 2016!

 Vážení čtenáři,

             V tomto roce opět někteří naši čeští básníci přispěli k poetické tvorbě svými dílky. Za zmínku tedy stojí v prvé řadě Almanach české poezie pro rok 2016. Nese název „Řezbáři stínů“. Je v něm shromážděno devět desítek básníků. Svými zajímavými perokresbami jej ozdobila paní Luciána Křížová-Stiborová a  knihu vydal nakladatel Milan Hodek v červenci 2016. Almanach  je  sestaven básníkem Vladimírem Stiborem, jako už několikátý v pořadí. Je na místě mu za tuto velkou práci vzdát dík a hold.
           Neméně zajímavé je, jak stručné životopisy v závěru Almanachu, všichni autoři doplnili odpovědí na otázku, kterou položil editor a tvůrce knihy. Otázka zněla: „Dokážete svou poezií nasytit hladové?“   Z odpovědí jednotlivých básníků může čtenář vnímat, jak nejen jednotlivé verše, ale i odpovědi zúčastněných básníků, dokáží vypovídat o stavu básníkova nitra.
           Další zajímavá sbírka poezie je rovněž z pera V. Stibora. Nese název „Vrhači stínů“, v pořadí už sedmnáctá z jeho pera. Zvykneme-li si na jeho hýření surrealistickými obrazy a dokážeme-li jít za tímto básníkem do krajin jeho fantazie, budeme jako vždy okouzleni. Skvělým a velmi erudovaným úvodem do této poezie nasvětlila sbírku PhDr. Františka Vrbenská a kresbami ji doplnil pan Roman Spuk. O V.Stiborovi se v této sbírce zajímavě zmiňuje i pan Vratislav Podroužek.
          Třetí z nových sbírek poezie je sbírka básní paní Aleny Klímové Brejchové, píšící pod pseudonymem BO.- žena. Nese název „Stigmata něžných létavic“, a autorka, která se rovněž dlouhá léta věnuje tvorbě malířské a grafické, i tuto svoji novou sbírku doplnila vlastní koláží. Sbírku vydalo nakladatelství Alfa-Omega v Dobřejovicích. Básně této autorky jsou opět jedinečnou ukázkou výrazné ženské lyriky tohoto tisíciletí. Každá z jejích básní je jakýsi  příběh, vtěsnaný s erudicí jí vlastní, do přísného tvaru, většinou znělky-sonetu. Ráda přirovnává básníky k létavicím, bolidům, které buď bezezbytku shoří či dopadnou na planetu zemi, jako kosmem stigmatizovaný kámen. I básníci jsou stigmatizováni a taveni vlastním ohněm. Katalyzátorem jejich žáru a jiskření bývá mnohdy bolestná, ale i radostiplná emoce. I oni budou jako vzácný bolid lidstvem zkoumáni. Z pera této bohatě tvořící autorky vyšla letos v létě i další, velmi pěkně adjustovaná kniha básní, s názvem „Sonety pro krále“. Vydalo ji opět nakladatelství Alfa-Omega v edici PhDr. Věry Martínkové, CSc., a jedná se o padesát sonetů, výběru ze tří set sonetů Aleny Klímové, připravených k vydání. Tyto sonety jsou nezvykle a zajímavě doplněny krátkými zamyšleními, vztahujícími se k tématu jednotlivých básní. Kniha je v pevné vazbě s pěknou titulní stranou, na kterou propůjčila svůj obraz známá pražská malířka, paní Eva Jandejsková. Tak jako všechny svoje knihy, vyzdobila tvůrkyně těchto básní- padesátky sonetů, novou knihu několika kresbami. Její tvorba, která obsahuje i mnoho povídek a zajímavých článků, vycházejících však převážně v Austrálii, ale i v periodikách A.M.O.R.C, má velmi široké spektrum témat. Básnířka odhaluje své nitro bez zábran a mnoho čtenářů vnímá její verše jako lék na samotu, bolesti stáří, i na další problematiku, spojenou s naším pozemským putováním.

                                                                                                            T.Law


 

Básně z poslední sklizně
 

Několik básní bylo v nedávné době v napsáno k obrazům velkých tvůrců, jakým byli například Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarotti, Luini, Sandro Botticelli, P.Rubens.  Zdá se, že byly inspirovány jakousi nemožností ukojit normálním způsobem lidskou touhu po milování, která z nich přímo čiší. Do tohoto stavu dávných tvůrců se básnířka při psaní veršů pokusila vžít…:

 

Nahá Léda s Labutí…

(básně k obrazu Michelangela Buonarottiho)

Po jezeře štíhlokrký Bílý majestátně plul
v tom horoucím letním stmívání
Úbělové peří čechral, vodu v kruzích čeřil
k břehům kde Léda snila o něžném líbání

V touze rozevřela stehna jako křídla bílých pávů
když osamělý Pták z jezera vystoupil…
zalehl ji, zakryl křídly, k ústům sklonil hlavu
a zobanem rudým ji za hrot ňadra uchopil

Do klína ji nesmlouvavě vtisknul ocas z tvrdých per
a Léda v silné křeči objala to ptačí tělo!
Pak prožila rozkoš, milostný to vrchol her
Však až když Měsíc zlatým štětcem zčeřil Noci tuš
rozpoznala nahá žena, co jí nedokázal dáti muž…
A Pták Bílý na jezeře? V očích temný smutek měl
i
 

Další básně naleznete v Aktualitách 2016.

 
 
© 2009-2016   Bo-žena - All Rights Reserved
grafická úprava RaV, Hodkovičky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one